Taky máte občas pocit, že se vám doma těžko dýchá nebo že vás něco užírá? Pokud ano, tak tenhle článek je přesně pro vás. Řeknu vám, jak jsem si udělala pořádek “v životě” a naučila jsem se ho v rámci možností udržovat.

Já rozhodně nemám uklízení na seznamu mých oblíbených aktivit a vždycky se do něj přemlouvám. Ale jakmile se donutím a začnu byť jen něco přerovnávat, už to jede. A že já jsem na druhou stranu perfekcionalistka, takže pak neustále vidím nějaké drobnosti jako tady ještě papírek, támhle gumička apod.
Nikdy jsem moc nevěřila, že uklízení pomáhá na srovnání myšlenek či chaosu v hlavě. Ale věřte mi, je to pravda pravdoucí.

Uklizený pokoj je prvním krokem ke srovnání myšlenek. 

O býcích se říká, že jsou materialisté, a já musím uznat, že je to pravda. Tedy alespoň u mě. Takže mám tendenci věci shromažďovat a ty nepotřebné mi je zase líto vyhodit. Takže se to kupí a kupí až mi to začne přerůstat přes hlavu, ale stále nejsem ochotná se těch věcí vzdát. Všichni to známe. Tyhle kalhoty nevyhodím, co kdyby se někdy hodily. Tenhle svetr to samý. A tenhle dárek, který jsem dostala v šesté třídě? Ten přece nemůžu vyhodit! Čekám na vhodnou příležitost až si je budu moci obléknout nebo smysluplně využít, přitom mi akorát zabírají místo ve skříni, na poličkách, ale v podvědomí, kde mi pořád něco napovídá, ať je konečně vyřadím.

Pro mě bylo prvním a nejzásadnějším krokem bylo předělání pokoje. Při té příležitosti jsem protřídila VŠECHNY věci, které jsem ve skříních, šuplících, stolcích, pod postlelí (ano i tam) měla a hoodně věcí vyhodila. Fakt, nekecám, skončily v popelnici za dozoru státního notáře. Co se týče oblečení, tak celý šatník jsem vyházela a přebrala. Co bylo ještě nositelné, skončilo v konťáku na textil nebo na vinted, kde ještě pár věcí prodávám. A co ne, letělo do popelnice. Zbytek jsem si urovnala do nové šatní skříně a jak se mi hned ulevilo.

Vždycky když vidím články nebo videa o minimalismu, tak si říkám, že bych takhle (zatím) žít nedokázala. Vždyť víte jak jsem říkala, že býci jsou materialisté. Ale snažím se k němu alespoň přibližovat.

Nicméně tohle uklízení a třídění se snažím pořád dodržovat. Jednak samozřejmě proto, abych se při cestě od postele ke dveřím 5x nepřerazila, druhak pro ten pocit úlevy a spokojenosti.
Jednou v týdnu si tak vyčlením cca hoďku max dvě, kdy vyluxuju, utřu prach, dám věci na svoje místo, vyhodím již nepotřebné věci, jednou za 14 dní povlíknu a je to. Taky tak milujete zahrabat se do nově povlečených naklepaných peřin? Já strašně!
Většinou si tenhle “očistec” nechávám na neděli, protože chci začínat týden s čistým štítem. 

upřímné okýnko za 3,2…
Každopádně si nemyslete si, že mám v pokoji nonstop uklizeno. Ježiš tahle věta zní tak vtipně – já a nonstop uklizeno .Spíš naopak. V neděli se sama se sebou vsázím, jak dlouho mi to ´uklizeno´ vydrží. Tak taky máte tu židli, kde máte oblečení moc špinavý na to, dát ho do skříně, a zase moc čistý, aby šlo do špíny, žejooo? A jestli ne, tak já ji teda mám :D.

 

 

Teď zase trochu vážně. V posledních 2 měsících jsem si taky uvědomila, jak falešné lidi kolem sebe mám a naopak koho bych ve svém životě mít chtěla. Takže jak se říká, že ve špatných chvílích poznáš přítele, taky na tom něco málo pravdy je. Tudíž jedna z věcí, kterou jsem udělala, bylo protřídění lidí na Instagramu, YouTube, Snapchatu a Facebooku a přestala jsem je sledovat. Jedno kliknutí a bylo to. A proč? Zjistila jsem totiž, jak strašně můj každý den ovlivňuje, koho sleduju. Když se nad tím zamyslíte, proč vlastně sledujete 400 lidí, z nichž znáte třeba polovinu? Přestala jsem sledovat lidi, jejichž tvorba mě už neoslovuje jako předtím, nebo je vlastně ani neznám a nepotřebuju vědět, co celý den dělali. Nechala jsem si tam pouze kamarády a lidi, kteří mě něčím inspirují a motivují. 

Co se reality týče, uvědomila jsem si, že je zbytečný snažit se zavděčit každýmu. Vždycky budou lidi, kteří mě nebudou mít rádi, ale to je normální. A jsem vlastně za tyhle lidi ráda. Víte proč?

Protože kdyby vás nikdo nenáviděl, děláte něco špatně.
Nebudu dolejzat za lidma, kteří mi za to nestojí. Akorát mi to ubírá energii, kterou můžu využít na smysluplnější věci.

 

 

Jak se Vám článek líbil? 
Doufám, že alespoň někomu z vás pomohl 🙂 
Maky <3