Ahojky,

vím, vím, dlouhou dobu nevyšel žádný článek. Měla jsem toho v hlavě tolik, o čem bych chtěla psát, ale nebyla jsem schopná to nějak uspořádat,  aby to mělo hlavu a patu, a ani jestli by někoho takové články zajímaly.

Na tuhle otázku bych si přála znát odpověď. Děsí mě ta nejistota, že nemám ponětí, co bych jednou chtěla dělat, kde bych chtěla pracovat. Ani ne za 2 roky si budu vybírat vysokou. Závidím všem, co už mají jasno, kam půjdou, protože já budu přihlášky vyplňovat na poslední chvíli, jak se znám. 

Na druhou stranu zase vím, co bych určitě dělat nechtěla. To je podle mě první krok – uvědomit si, co určitě dělat nechcete. Nechci sedět někde v kanclu, hrabat se v papírech, dělat účetnictví…chápete. Prostě pracovat na snu někoho jiného. 

Mám svoje sny, které bych si jednou chtěla splnit. Jednoznačně mezi ně patří i najít práci, která by mě bavila. Zní to jako klišé, ale představa, že chodím den co den do práce, kterou nesnáším, je pro mě noční můra. 
Jak rostu, tak se samozřejmě mění i představy o tom, co bych jednou chtěla dělat. Dřív jsem si myslela, že půjdu určitě humanitní cestou, takže jazyky, psychologie…ale na gymplu jsem zjistila, jak moc mě zdravotně sociální vědy nebaví a že to je akorát všechno o definicích, které se musím nadrtit nazpaměť. Jasně, nazpaměť se musí naučit věci i v biologii, ale to mi aspoň dává smysl a baví mě to. Pak jsem si myslela, že by mě bavil design a architektura. Když jsem ale zjistila, že je pro mě problém jenom vybrat barvu, kterou si nechám vymalovat pokoj, tak jsem z toho taky vycouvala. Když jsem začala hrát tenis, tak jsem se tím jednou chtěla živit. Létat po světě, sportovat a ještě si tím vydělávat. Pak bohužel přišly zdravotní problémy (úzce související s psychikou) a začalo se to všechno bořit. A já si vlastně přestala být jistá tím, že to je doopravdy to, co chci. Vždycky to vypadalo úžasně a toužila jsem po tom živit se tenisem, být slavná… Jenže teď už to tak asi nechci. Samozřejmě si pořád pohrávám s myšlenkou se k tenisu zkusit vrátit, ale říkám si, že ty zdravotní problémy se mi snažily něco říct a nejspíš to, že moje cesta je prostě jinde. Tenis mi chybí, hrozně moc, ale momentálně bych byla šťastná, kdybych si mohla jít zahrát pro radost a bez bolesti.

Na gymplu mě kupodivu začaly bavit přírodovědné předměty jako biologie a chemie. Baví mě na tom ta propojenost, že co se naučíte, můžete reálně využít v běžném životě. Každopádně se čím dál víc zajímám o životní prostředí, ekologii, ochranu zvířat apod., takže možná to by mohla být moje cesta. Ale kdo ví, třeba se to za rok zase změní.

I když mám v hlavě obavy, věřím, že jednou si najdu práci, která bude “ta pravá”. Teď mám strach ze správného výběru vysoké, ale když vidím, kolik lidí studovalo něco a nakonec se uplatnili v úplně jiném oboru, jsem o něco klidnější. Snažím se proto získávat nové zkušenosti, hledat na internetu, sebevzdělávat se a přicházet na to, co by mě možná mohlo bavit a v čem bych byla dobrá. 
Snažím se víc věřit v sebe sama a taky tomu, že sny se plní, i když se zdají nemožné. A je to zejména v naší hlavě a o naších myšlenkách. Já nejsem nejspíš dokonalý příklad pozitivního myšlení, ale stále se učím a pracuju na tom.
 

Vám, co už jste našli práci, ve které jste spokojeni, to moc přeju.

A vám (nám), které to teprve čeká – vybírejte podle toho co opravdu chcete vy a ne někdo jiný, protože do té práce budete chodit vy a ne někdo jiný.
Mějte se krásně 🙂
Maky <3