Spoustu let jsem si představovala, jak bude tahle oslava mojí plnoletosti vypadat.
A najednou je ten den za mnou a já to pořád vstřebávám.
Ačkoliv jsem si vždycky představovala velkou oslavu se všemi mými kamarády, nakonec jsem žádnou neudělala. Možná to teď někomu přijde nepochopitelný, ale já tam někde vzadu v podvědomí věděla, že to tak bude lepší. Hlavně proto, že dát kamarády ze třídy, z Jablonce, z tenisu nebo ze základky dohromady v jeden den, by byl nadliský výkon. Navíc se mezi sebou neznají, tudíž by to nebylo ončo a podle mě bychom si to ani pořádně neužili.
Když jsem byla mladší, tak jsem si myslela, jak by bylo skvělý mít “tajnou” oslavu plnou obálek s překvapením, bylo by tam hrozně moc jídla, obrovskej čokoládovej dort, výzdoba vyladěná do posledního detailu (včetně héliových balónků pomalu větších jak já, samozřejmě), dostala bych obrovskej puget růží, nafotily bychom instafriendly fotky…
Prostě nakoukaný z videí a sociálních sítí jsem to měla dokonale a v hlavě mi pořád běhalo:
“Musí to být fakt velkolepý, vždyť to jsou osmnáctiny!”
Nothing really happened.
But still…it was one of the best days of my life.
Jak se totiž narozeniny blížily, začalo mi docházet, že vlastně netoužím po velkolepý oslavě, kde bych byla celou dobu středem pozornosti, dali bychom za ni hromadu peněz, kytky by za dva dny uschly, balónky s héliem ulítly a ve výsledku by to třeba nebylo ani zdaleka takový, jaký jsem si to jako malá holka vysnila.
Oslavu jsem se tedy rozhodla udělat jen v rodinném kruhu, a to formou slavnostnějšího oběda v restauraci (kde jsem mimochodem spořádala celou pizzu jak nic) a následným posezením u nás doma na zahradě.
Nejhorší část byla kupodivu vybírání dortu. Teda aspoň pro mě. Všichni, kdo mě dobře znají, ví, jak strašněhodněmoc nerozhodná jsem. No vážně, u Pinterestu jsem málem vyseděla důlek, když jsem hledala inspiraci. Chtěla jsem něco jednoduchého, s ovocem a hlavně žádný těžký máslový krém. Rozhodnutí, jestli chci tmavej nebo světlej korpus mi trvalo týden. Na zabití.
Nakonec mě mamka dotáhla do cukrárny, kde jsem měla na rozhodnutí sotva minutu :-D.
A výsledek? Zvítězil světlý korpus s míša krémem, ovocem a stékající čokoládou. A makronkami.
S výsledkem jsem byla hrozně spokojená, udělali ho přesně podle mých představ a chutnal naprosto výborně. <3
Jak můžete vidět, puget růží vystřídaly čtyři náádherný kytičky, který mi udělaly obrovskou radost a doufám, že vydrží co nejdéle!
Dokonce se mi splnilo i moje malý přání – mít fotky s osmnáctkou.
A co jsem dostala? Popravdě jsem neměla představu, co bych si vlastně přála. Přesto jsem dostala několik krásných dárečků a jeden velký, který rozdýchávám doteď. Ve výsledku to o dárcích opravdu není, ale radost mi udělaly obrovskou. Navíc čím jsem starší, tím víc oceňuju i přáníčka a dárky jako jsou náušnice nebo hodinky, které jsem od mamči dostala <3.
Na fotkách je pár z nich, které děda zachytil při rozbalování…ostatní si nechám pro sebe. 🙂
Upřímné okénko za 3,2,…
Když jsem se večer konečně na chvíli zastavila, trochu ze mě opadla ta obrovská euforie a začalo mi to všechno docházet. Nejspíš k tomu přispěly i ty skleničky šáňa, na který nejsem zvyklá, a já se rozbrečela jak malá holka.
Byly to slzy štěstí a nepopsatelný vděčnosti.
Zas a znova jsem si uvědomila, jak obrovský štěstí mám a jak jsem hrozně vděčná za svůj život. A hlavně že mám tak úžasnou rodinu, která mě podporuje naprosto ve všem, jsou tady vždycky pro mě a udělali všechno proto, abych měla dokonalý narozeniny. A to je nejvíc.
Ve výsledku fakt nesejde na dárcích nebo jestli bude dort světlej nebo tmavej, jestli budou balonky stříbrný nebo růžový…To jsou drobnosti, který to všechno vyšperkovaly k dokonalosti.
Hlavní pro mě bylo, že jsem kolem sebe měla lidi, kteří pro mě znamenají tolik.
Na závěr bych ještě jednou moc ráda poděkovala všem, kteří mi popřáli a udělali mi ten den ještě krásnější. A celý mojí rodině děkuju za úžasnou oslavu! 🙂
Mějte se krásně a vidíme se brzy u dalšího článku!
Maky <3
