Dvouhodinovka tenisu s krásným výhledem, nejdražší caesar salát v mým životě, sobotní Mikulovské sklepy open, bolavý uchozený nožky a hlavně radost z přítomného okamžiku.
Takhle by se daly shrnout poslední dny naší skvělé dovolené na Moravě. 

 
Nabitý pátek
Vezměme to hezky od začátku.
Páteční ráno jsem nezačala jinak než ovesno-jáhlovou kaší.
Jáhlovou kaši jsem si hodně oblíbila jako snídani před jakoukoliv sportovní aktivitou, protože má nižší obsah vlákniny, tělo ji tak lépe stráví a není mi po ní šoufl. 
Na pátek jsme si zamluvili na dvě hoďky tenisový kurt, abychom si mohli zahrát čtyřhru.
Občas si takhle doma chodíme zahrát, spíš teda pro srandu a abychom se hýbali, než že by to byl nějaký trénink. Ale vždycky se u toho nasmějeme (navztekáme) a je to super mít takhle společnou aktivitu. 

Navíc, ono se to pinkání nezdá, ale byli jsme tak unavený, že jsme odpoledne odpadli. 😀

A za mě výhled z kurtů na jedničku!

Doma jsme dali rychlou zaslouženou sprchu a vyrazili na pořádný oběd.
Třikrát hurá, protože už jsem umírala hlady! 
Abychom vyzkoušeli něco nového, vzali nás teta se strejdou do jejich oblíbené restaurace Maroli.
Po velmi krátkým rozhodování jsem si nakonec vybrala z denního menu zeleninovou polévku a thajské kari s rýží. Pro představu takové meníčko vyšlo tuším na 105,-, což je nádhera.
Plusový bodík mají taky za karafu s vodou, kterou dávají zdarma jako součást menu. 🙂
 Bohužel jsme zrovna natrefili na zájezd asi 50 Asijců (to jako vážně), takže jsme si celkem počkali, ale jídlo bylo výborný a pokud budete mít cestu kolem, určitě se stavte. 
Jak už jsem psala, odpoledne jsem si na chvíli a neplánovaně na hodinku spinkla a byla pak spíš jak praštěná, než svěží a ready na nějaký večerní program. 
Přes menší přemáhání jsem se ale dala do kupy a vyrazili jsme “na jedno”. Neměla jsem ponětí, kam a jak daleko půjdeme.
Cesta vedla kolem obrovských vinic, po šutrech, štěrku a z kopečka do kopečka, takže jsem se, vybavená velmi kvalitní obuví jakou jsou žabky, několikrát málem rozbila.
 Byly to asi dva kilometry chůze, což není žádná hrůza, ale po tom tenise jsem měla těžký nožičky a radši bych ležela v posteli a doháněla spánkový deficit. To jsem ještě netušila, že ta cesta bude stát za to, a že se ocitneme na tak krásným místě, jako je vinařský hotel Ryzlink. Je to prý bývalý statek, který je předělaný na hotel, ve kterém se prodává víno z vyhlášeného Vinařství Fučík.
Předem upozorňuju, že já jsem co se týče vína a jakýhokoliv alkoholu totální analfabet, takže si tu nebudu hrát na to, že se v tom hrozně vyznám. Věřte mi, nevyznám.
Každopádně jsem mrkla na jejich webovky a neodpustím si dvě malé zajímavostí: 
 
Do svých vín nepřidávají žádné nepřírodní látky a zrají úplně bez síry, tudíž by vás po nich neměla vůbec bolet hlava. To můžeme jen potvrdit a tak jak mi bývá po jakémkoliv alkoholu špatně, po tomhle mi nebylo vůbec nic. 
Hotelové pokoje jsou dokonce pojmenovány dle jednotlivých odrůd vinné révy. 
Pokud sem zavítáte, čeká vás posezení pod nádhernou vysokou pergolou, odkud máte ještě krásnější výhled na Svatý Kopeček, velká travnatá plocha s houpacími sedačkami a dětské hřiště.  
No a na to, že mně alkohol vůbec nechutná, musím říct, že tohle víno mě fakt příjemně překvapilo.
Co mě na tý Moravě ještě nenaučí…

 

Od Fučíka už jsem se už těšila domů na večeři, jenže to bych nesměla být na Moravě.
Přesunuli jsme se tak přes půlku města do vyhlášeného Hotelu Galant, který se nachází kousek od náměstí, abychom ten náš večer pěkně zakončili.  Dala jsem si domácí limču, ostružinovou s mátou, a po delším rozhodování i Caesar salát. Byl výbornej. Sice asi ne nejlepší, který jsem kdy měla, ale cenou 190,- byl rozhodně nejdražší, haha 😀 Ale neberte to ode mě jako nějakou kritiku, vzhledem ke vzdálenosti od centra, taky perfektní obsluze a prostředí, které tam mají, je cena pochopitelná 🙂
Všichni jsme se pak ještě rozdělili o játrovou pomazánku, který byla taky naprosto skvělá!
Celý večer jsme hlavně povídali, probírali všechno možný, pili, jedli…a bylo nám zkrátka skvěle.
Ve finále to byl nejlepší večer z celé dovolené. A víte jak to bývá, když se vám někam nechce, bývají to ty nejlepší akce a zážitky. Tentokrát tomu nebylo jinak. 

Sobota
V sobotu nás čekala hlavní akce, na kterou se všichni (kromě mě) těšili, a to Mikulovské sklepy open. Ve zkratce – koupíte si lístek asi za 600,-, dostanete skleničku se šňůrkou na pověšení za krk a pak jak největší turisti alkoholici obcházíte vinné sklepy, kde můžete ochutnat co chcete.

A kolik vydržíte, tolik vydržíte. 

 

Kupovat si vlastní lístek by bylo naprosto zbytečný, vzhledem k tomu, že mi stačí jedna sklenička a už mě brní nohy…, takže jsem byla spíš takový doprovod a sem tam jsem něco ochutnala od mamky.
A upřímně, blbě mi bylo i tak 😀
Hlavně bylo přes 30 stupňů, takže na ochutnávačku vína a chození na sluníčku zn. ideál. Z 25 sklepů jsme jich nakonec zvládli 10, což nám bohatě stačilo a už v půl třetí jsme to zabalili a šli odpočívat na pokoj.


Neděle

V neděli už nebyl v plánu žádný výlet, pouze jsme těch krásných pět dní zakončili grilovačkou a vyrazili (na skoro pětihodinovou cestu) domů.

 

Celých pět dní jsem si naprosto užila a klidně bych to dala znovu.
Všechno to skvělý jídlo a pití, výlety a procházky, poznávání nových zákoutí Mikulova, koupačka v Rakousku, povídání do noci nad skleničkou vína…zkrátka nám tam skoro nic nechybělo a přála bych si tuhle moravskou pohodu zažívat častěji. 
Pokud někdo vyrazíte na Moravu, dejte mi do komentářů vědět, jak jste si to užili a co jste navštívili, ať se můžu pro příští rok inspirovat! 

 

 Maky <3