Většinou to podle mě funguje tak, že když se rozhodneme pro něco nového, co jsme doposud nedělali (nebo to zkusili, ale neuspěli), náš mozek to automaticky vyhodnotí jako neznámý nebezpečí, bojim bojim, a začne se bránit. Začne nám předhazovat myšlenky typu “Na tohle nemáš. Vykašli se na to, akorát ztráta času. Proč chceš sakra něco měnit? Vždyť je tolik lidí, co tuhle věc umí lépe než ty. To nezvládneš.”
Teď se tady nejspíš trochu podcením (hello my self confidence), ale poslouží to jako ukázkový příklad. Přesně tenhle problém mám totiž s psaním článků.
Vím, že je tady toolik skvělých blogerů, blogerek, influencerů, kuchařek a dalších, kteří píšou skvělý články, jejich fotky jsou hotový umění a mě tak strčí hravě do kapsy.
Když otevřu Instagram a vyjede na mě smršť fotek a příspěvků, který mě ve finále spíš odradí od jakýhokoliv snažení než aby mě nějak motivovaly. V tu chvíli mobil zavírám a jdu se věnovat něčemu v reálu, co mě skutečně posune dál. Jinak bych se z toho musela zbláznit.
Snažím se přitom nezapomínat na dvě zásadní věci.
Za prvé – kdybych na všechno, co chci vyzkoušet nebo v čem bych jednou chtěla být úspěšná, neustále nahlížela takhle, nikdy to v ničem daleko nedotáhnu.
A za druhé – vždycky tady může být někdo lepší než já, ale to by mě nemělo od jakéhokoliv snažení odradit. Ba naopak motivovat k tomu, abych na sobě stále pracovala.
Nechte mě uvést další příklad ze života, opět z toho mýho…
Chcete začít chodit do fitka, ale máte strach, jak na vás všichni ti namakaní cvičenci budou koukat. Bojíte se, že se ztrapníte nebo že nebudete vědět, jak který stroj používat.
Bojíte se, že na vás budou všichni určitě divně civět nebo se vám v duchu smát za vaši postavu, která ve vašich očích není dokonalá.
Tak přesně v téhle fázi jsem byla před rokem taky. A nebýt kamarádky Lucky, kdo ví, jestli bych teď neseděla doma na zadku a nevymýšlela další výmluvy, proč tam jít nechci.
Takže jedna z věcí, kterou bych vám chtěla doporučit, je najít si svýho parťáka. Když zůstaneme u fitka, zkrátka najít někoho, kdo tam půjde poprvé, nebo klidně i podruhé a potřetí s vámi a ukáže vám, co a jak. Věřte mi, budete se cítit o mnoho líp než když tam budete sami a ztracený jak Alenka v říši divů. Může to být váš kamarád nebo třeba osobní trenér, do kterého se určitě vyplatí investovat, alespoň na 1-2 lekce. Mně osobně dost pomohl, zejména překonat ten pocit strachu a nejistoty. 🙂
A navíc, když budete mít takového parťáka nebo dokonce skupinu, je zde velká pravděpodobnost, že nepověsíte cvičky hned po prvním tréninku na hřebík.
A že vám vadí pohledy ostatních?
Na ty se vyprdněte, fakt, jste tam kvůli sobě a ne někomu něco dokazovat.
………………..
Nechci tohle téma začátečníků samozřejmě vztahovat jen na blogování nebo fitness, to jen pro ilustraci. Dosaďte si za to cokoliv chcete. Může to být začít s během, opustit současnou práci, odstěhovat se do zahraničí, přihlásit se na školu, učit se nový jazyk, začít podnikat… prostě CO-KO-LIV.
No a jaký jsou moje tipy, jak se přestat bát a konečně ZAČÍT?
Ten někdo byl kdysi dávno taky na startovací čáře a nebyl si jistý, jestli je připravený, jestli to a tamto bude dělat dobře… Ale už jen tím, že začal, udělal ten první důležitý krok. Mimochodem, o 3 krocích k dosažení cíle jsem psala v mém dřívějším článku.
Zkrátka ten, kdo do toho šel, byť se strašáky v hlavě, se postupem času naučil to, co potřeboval a dneska je tam, kde byste třeba jednou chtěli být vy. Ale to jen díky tomu, že do toho šel a prostě to zkusil!

Často taky bojuju s pocitem, že musím mít všechny potřebné znalosti, mít to nejlepší vybavení, zkrátka být perfektně připravená, abych se do toho mohla vrhnout. Jenže jsem zjistila, že tím ten začátek akorát oddaluju a kolikrát se k němu ani nedostanu. Zkrátka nepotřebujeme všechno vědět, mít všechno do posledního bodu naplánovaný nebo mít ty nejlepší prostředky. Většinu věcí se totiž stejně naučíme za pochodu.
Na co myslíme, tím jsme a naše myšlenky mají větší sílu, než si myslíme…
Zase přichází ta chvíle, kdy se nás snaží přesvědčit, že na něco nemáme nebo se a to něco nehodíme.
V tuhle chvíli musíme svoji umanutou hlavu přesvědčit, že to myslíme vážně a fakt do toho chceme jít. Že jsme připravený na případný neúspěchy, ale že to jen tak nevzdáme. Máme totiž svoje proč a moc dobře víme, PROČ jsme se pro to něco rozhodli.
Závěrečné shrnutí v šesti bodech:
- Najděte si svoje proč. Díky tomu lépe překonáte svoje strachy a negativní myšlenky.
- Nikdy se ve svých začátcích neporovnávejte s někým, kdo už je dávno v půlce cesty.
- Najděte si stejně zapáleného parťáka, se kterým se budete navzájem podporovat.
- Smiřte se s tím, že nikdy nebudete dokonale připravení a čekat na perfektní okamžik je ztráta času.
- Chybám a neúspěchům se nevyhnete, ale právě ty vás posunou dál.
- Dokud to nezkusíš, nic nezjistíš.