Co se dá stihnout za pouhé dva dny v Krušných horách? Je toho hodně. A bude to pro mě krušný? Možná trochu.

Letošní léto jsem se rozhodla využít fakt naplno, takže kdo mě sleduje na instagramu (marketa_hulkova) ví, že pořád někde lítám. Snažím se to proložit i odpočinkem, ale přeci jen se z těch prázdnin snažím vytřískat co nejvíc. Možná to jsou jedny z posledních prázdnin jako studentky, protože příští rok mě čekají magisterské státnice a opravdu netuším, co bude potom. Další studium? Doktorát? Práce? Vypadnout do zahraničí získat zkušenosti? Netuším…o to víc si to chci teď užít.

A díky tomu vznikl tenhle vlastně celkem spontánní nápad a Krušné hory jsem rozhodně v létě v plánu neměla. Nic proti Ústeckému a Karlovarskému kraji, ale mám vyhlídnutý trochu jiný místa na bucketlistu. Za to jsem měla volné dny, které čekaly, jak je využiju. Pak jsem si psala s kamarádem, kterému se trochu překopaly plány a měl nakonec taky volno, a vzhledem k tomu, že oba rádi chodíme po horách, tak jsme se rozhodli někam společně vyrazit. Variantou byly Beskydy, Český les nebo právě Krušné hory. V Krušných jsem byla na svém úplně úplně prvním přechodu hor, takže jsou pro mě hodně symbolické a moje sentimentální dušička se hlásila o slovo. O tomto přechodu si můžete přečíst tady. A ačkoliv mi to přijde jako včera, už je to asi 4 roky, co jsem tam byla naposledy. Kam ten čas sakra pospíchá, se ani nenaděju a svým dětem půjdu na maturiťák…

Vyráželi jsme v neděli odpoledne a cesta autem nám zabrala zhruba 2,5 hodinky. A po dlouhý době jsem si užila, že nemusím někam řídit. Ne že by mi řízení vadilo, ale občas není na škodu se jenom svézt, kochat se okolím, nemuset tolik hlídat provoz a sednout si trochu pohodlněji… Moje věci klasicky zabíraly celej kufr, protože jak jedu autem, beru i věci typu “co kdyby náhodou”, protože “auto to uveze”. A taky že uvezlo. Zaparkovali jsme přímo před hotelem bez problému a uvítalo nás nádherný štěně berňáka, který se shodou okolností jmenovalo Bella, stejně jako náš pes. Jasný znamení, že jsme si vybrali dobře a budu tam jako doma. Co se týče ubytování, tak neměli jsme zas až tak na výběr, protože to byl takový last minute zájezd, a většina ubytek byla logicky vybookovaná. Do užšího výběru nám tak stejně zbyl jen hotel PAM, kde byl poslední volný pokoj, který jsme nakonec taky objednali. Každý z nás platil cca 1900,- za 3 noci i se snídaní, což mi na dnešní poměry, kdy už dávno kopeček zmrzliny nestojí 12 kaček, přijde moc hezká cena. S ubytováním jsme byli celkově spokojení a já miluju hotelový snídaně. Ty byly výborný, výběr ze slaného i sladkého, párečky, vajíčka, chleba, bombastická vánočka, meloun…už jsem říkala, že miluju hotelový snídaně??!!! Jediné, co to trochu kazilo, byly neskutečně drzý a otravný vosy, který nám nedaly pokoj ani u snídaně, ani u večeře. Dát si tu snídani venku s výhledem na Klínovec by ale byl už moc velkej kýč… Nicméně personál byl hrozně milý, ochotný a celkově jsem se tam cítila fakt dobře. Jídla, která jsme si dávali k večeři, se pohybují kolem 200-300,-, ale s tím se v turistických oblastech už tak trochu počítá a vařili moc dobře. Doporučuju si nechat místo na palačinky. A aby toho nebylo málo, měli tam i několik zvířat, od pejska přes andulky a korely až po dva velké rysy jedním s maličkým, kterým majitel zachránil před několika lety život. Věděli jste, že prospí 18 hodin denně? Znám lidi, co by si určitě v příštím životě přáli být rys…

A teď už konkrétně k jednotlivým výletům a turistickým trasám.

1.trasa – cíl Klínovec

Trasa cca 25km, Jáchymov -> Hadí hora -> Klínovec -> Údolí Mlýnků a zpátky do Jáchymova

Dobré ráno z hotelu! První noc v Krušných horách byla trochu krušná, protože ať už jsou ti rysi krásní jakkoliv, nemuseli by ve tři ráno být tak hlasití, ještě když jsme je měli přímo pod oknem. K ránu se k nim přidali i ptáci, takže bylo veselo. Ale naštěstí další dvě noci už to bylo bez problému, asi si nás chtěli jen otestovat. Nic, co by nespravilo dobrý ranní kafíčko…

Ráno jsme byli v 8:00 nastoupení na snídani, protože tam zaprvé nebylo tolik lidí (jen my a důchodci), a taky bývá největší výběr. Ty otravné vosy očividně hodiny neumí a byly tam nastoupené ještě dřív jak my. Mrchy. Na těch hotelových snídaních mám nejvíc ráda to, že pokud si ten den dobře rozplánujeme, nemusím nikam pospíchat. Prostě pohodička, člověk si to vychutnává, kochá se výhledem na kopce, po kterých za chvíli bude chodit… stačí mi o tom psát a už bych zase někam jela.

Když jsme se odvalili a dovalili ze snídaně na pokoj, dobalili jsme si batohy a vyrazili do centra Jáchymova. Na plánování tras jsem už zvyklá, ale tentokrát jsem to přenechala kamarádovi, který se toho sám ujal, tak jsem se do toho nechtěla úplně míchat. Taky to bylo poprvé, co mi neumřela baterka v telefonu po 10 kilometrech, jak mám pořád otevřené mapy. Jen jsem pak přispívala svými otravnými komentáři, jak mě bolí nohy, kudy že teď půjdeme, kdy bude další zastávka, jak ještě dlouho se potáhneme do toho debilního kopce…no znáte to, ženy. Ale musím mu poděkovat, že to tak hezky naplánoval a že se mnou dělal kompromisy. Takže děkuju, Libore! 😀 Jediný, za co jsem ho trochu proklínala byly ty tři poslední kiláky POŘÁD do kopce zpátky k hotelu. Normálně by mi to asi nedělalo problém, ale byla jsem po týdenním soustředění a sobotním turnaji, kde jsem hrála 5 zápasů a moje tělo trochu rezignovalo. Takže až někdy budete taky nadšení, že hned ze začátku jdete pořád z kopce…uvědomte si, že ten krpál pak po celým dnu polezete zase nahoru. Nemáte zač. Ale i přes tento úsek to byla skvělá trasa, na které jsme potkali fakt minimum lidí. A proto na ty hory taky chodíme žejo.

Odkaz na trasu: Jáchymov -> Hadí hora -> Klínovec -> Údolí Mlýnků a zpátky do Jáchymova

Vycházíme z Jáchymova. Stavujeme se ještě v centru, já pro motivaci v podobě turistických vizitek a pohledů, Libor pro pití do obchodu. Pak nás z toho jáchymovského ďolíku čeká první stoupáníčko. Cítím asi každý sval na nohou a proklínám se, jak jsem podcenila poturnajovou regeneraci. Jako první nás čeká Hadí hora. Cesta vede hezkým lesem a potkáváme minimum lidí. Na Hadí hoře je trochu zamženo, ale i tak máme krásný výhled. Je tam i hezká lavička a někdo tam určitě i přespával. Děláme pár fotek a pokračujeme dál a už po cestě vyhlížíme Klínovec. Na horách a kopečkách mě vždycky fascinuje, jak se něco zdá být daleko a přitom tam člověk dojde za chvíli. To je ta lepší varianta. Ta horší je, když se něco zdá být kousíček a táhnete se tam oklikami tři hodiny.

Ke Klínovci vedla trasa už kromě lesa také více po loukách a já se kochala hlavně lučníma kytičkama. Je to zas úplně jiná příroda než můj milovaný Český ráj nebo Krkonoše, ale taky krásná. Před Klínovcem jsme se rozhodli udělat odbočku na Krásnou Vyhlídku na oběd. Je to taková klasická horská bouda, ale najíst se tam dalo celkem v pohodě. Mně stačila polívka, protože já moc hlad na túrách nemívám a spíše dávám víc menších svačinek. Odtud už to bylo jen kousíček na Klínovec. Tam si můžete zakoupit za 50,- vstupenku na rozhlednu, odkud je poměrně hezký výhled i s informačními tabulemi, kde jsem si zavzpomínala na již zmiňovaný přechod z roku 2020 a přespání na Komáří vížce. A ano, mají tam i turistický vizitky!

Klínovec je hodně známý pro svoje trasy pro bajkery nebo jak si ti blázni na kolech říkají, takže víc než turisty tam potkáte právě je. A je dobré dávat i na cestě pozor, protože občas se turistická trasa kříží s tou cyklistickou. A ti vám určitě přednost nedají, takže se radši dvakrát rozhlédnout než to přeběhnete.

Už u Krásné vyhlídky jsme udělali menší úpravu trasy a rozhodli se vynechat jeden bod, konkrétně Meluzínu, který by nám to prodloužil o 9 kilometrů. Zhodnotili jsme, že těch 25km na první den bude akorát a nechceme se odpálit hned na začátku. Trasa z Klínovce do Jáchymova byla docela mazec. Může se to zdát jako pohodička, protože jdete pořád z kopce, ale ono kolikrát je horší jít dolu než nahoru, ještě když je to samý šutr a turistický hole zapomenete doma jako já. Výborně, Markéto…šikulka.

Přicházíme do Jáchymova a já vyhlížím zmrzku, na kterou mám už pár kiláků hroznou chuť. Místo točené zmrzliny si musíme vystačit s nanukem, ale i to beru. Na chvíli jsme si sedli u umělého vodopádu před lázněmi, kterými je Jáchymov proslulý a dali pauzičku. Pak už jsme vyrazili k Údolí mlýnků, které – teď se podržte – má taky svoji turistickou vizitku!! To už teda musí být něco. A taky že jo. Těch mlýnků tam bylo opravdu hodně, každý originál, vyrobený z nejrůznějších věcí od kola přes lžičky až po krásný dřevěný mlýnský kolečka. Myslím, že to stojí za to si tu krátkou odbočku udělat.

Odtud už vyrážíme zpátky k hotelu přes Jáchymov. Vzali jsme to zelenou naučnou stezkou, abych šli co nejvíce v lese a ne po silnici. Už jsem se viděla s nohama nahoře na pokoji, ale ty poslední tři kiláky do kopce jsem si ještě prošla trochu krizičkou. Abyste si nemysleli, já nejsem žádná fňukna, ale tady už jsem měla fakt dost. Kdybych to šla sama, jdu to tak týden, ale kamarád mě v tom nenechal a byť povzbuzovací kecy nemusím, tady to docela pomohlo. Jsme na pokoji a já necítím nohy. Jediný, na co se těším, je sprcha a večeře. Respektive řízek k večeři. A nějakou sladkou tečku. Dneska budu usínat hodně rychle.

2.trasa – cíl rašeliniště Pernink

Trasa cca 25km – Jáchymov 👉🏼 Plešivec 👉🏼Abertamy 👉🏼 Rašeliniště Pernink 👉🏼 Božidarské rašeliniště 👉🏼 Mrtvý rybník a zpět do Jáchymova

Dobré ráno z hotelu, tentokrát s ještě víc bolavýma nohama a zadkem než včera. Já to nechápu lidi, jsem zvyklá se hýbat fakt každej den, pořád někde lítám, zvládám několik tréninků do týdne, a pak mě vyřídí jedno soustředění, turnaj a chabých 25km v horách. I když takhle napsaný to zní hůř než v mojí hlavě. Naštěstí tu je opět velmi silná motivace v podobě snídaně a lehčí trasy než včera, byť kilometrově to vychází zase na nějakých 25.

Po snídani vyrážíme tentokrát opačným směrem než včera a čeká nás trochu pohodovější cesta, žádný strmý stoupání nebo klesání hned na začátek. Cesta vede krásným lesem, kde jdeme zase sami, prostě všední den dopoledne, takže nikde nikdo. Cestou potkáváme domečky z mechu a klacků, který mi připomínají dětství strávené v přírodě na táborech. Na tohle budu vždycky ráda vzpomínat.

Jako první cíl máme Plešivec, ke kterému vede Stezka krušnohorských pověstí. Po cestě je několik dřevěných soch, postaviček, ke kterým je připsaný příběh. Některé už jsou bohužel zničené nebo chybí úplně, což je docela škoda, ale i tak je to hezký. A věřím, že když tam někdo půjde s dětmi a vymyslí si k tomu nějaký zajímavý příběh, děti budou nadšený. Když jsme došli na Plešivec, tak mě překvapilo, kolik lidí tam bylo. Z nějakýho důvodu jsem si to představovala spíš jako kopec s vyhlídkou, ne místo s hotelem, restauracemi, mega houpačkou a parkem pro děti nebo bobovou dráhou. Dokonce ani auta už tam nemohly zaparkovat. To ten dojem trošku kazilo, ale náladu jsem si spravila čím jiným, než turistickou vizitkou! A ještě tak milej chlapec za barem, to mi zlepšilo den.

Na Plešivci jsme se tedy moc nezdržovali a vyrazili jsme do městečka Abertamy, který mi doteď dělá problém vyslovit. Nějak mi to nejde přes pusu. Už byl čas oběda, takže jsme zamířili do takového menšího bistra, kde jsem si připadala jak ve školní jídelně, ale očividně tam chodili všichni turisté a cyklisté. Já pro změnu neměla na velký jídlo chuť a vystačila si s obloženým chlebíkem (nenápadně propašovaným ze snídaně) a kofolou, ta na horách chutná nejlíp, stejně jako rádler.

Z městečka Abertamy to bylo kousek k Perninskému rašeliništi. Tam to bylo moc hezký, trochu mi to připomínalo Jezerní slať na Šumavě. Chvíli jsme se pokochali přírodou, udělali pár fotek, přečetli si informační tabule, ať jsme o pár řádků chytřejší a vyrazili dál. Z rašeliniště nebyla jiná možnost než se vrátit zpátky a projít znovu přes to město, které stále neumím vyslovit, a pokračovat směrem k rašeliništi Boží dar. Tady se moje oči pokochaly nádhernými loukami, podobnými těm, přes které jsme šli včera. Neměli jsme už žádný větší cíl, kromě Mrtvého rybníka, podél kterého jsme procházeli.

Po 25 kiláčkách v nohách jsme se už pomalu vraceli k hotelu a já byla spokojená. Rozhodně to byla pohodovější cesta než ta předchozí. Čas v mapách klasicky neodpovídal a trasu jsme stihli projít rychleji, takže jsme už kolem 16h byli zpět na hotelu a začalo nekonečný dvouhodinový čekání na večeři. Já to teda ještě hecla a dala po sprše i menší stretch,, protože moje tělo už to fakt potřebovalo. V 18h jsme vyrazili na véču a já dohnala deficit jídla snad z celýho dne a objednala si obrovskej kuřízek s bramborama a jako dezertík palačinky s čokoládou. V bříšku jako v pokojíčku. A pak jsme to zapili pivem. 😀 Zahráli jsme si mikádo a žoliky a pak se odvalili na pokoj. Ten den byl nějaký nekonečný, takže jsme si pustili ještě film, u kterého jsem úspěšně zvládla usnout.

Poslední den + shrnutí

Dobré ráno z hotelu potřetí a už naposledy! Ani poslední den jsme si moc nepřispali a už v 8 byli nastoupení spolu s důchodci na snídani. Mým největším dilematem bylo, kterou domácí marmeládu si na tu vánočku dát, vyhrála to většinou ta, ve které se nekoupaly vosy. Takže zase meruňková. Jak už jsem říkala, byla tam hrozně milá obsluha a pán mi ráno automaticky udělal pořádný kafíčko, hned ta snídaně byla lepší tyjo! Už jsem s tím kafem trochu rozmazlená a nechutná mi jen tak nějaký, to uznávám. U snídaně jsme za okny naposled koukali na výhled na Klínovec, venku pršelo a lesy se odpařovaly, takže to ráno mělo zas trochu jinou a útulnější atmosféru. Ale na podzim ještě rozhodně ready nejsem! Po snídani jsme se odhlásili z hotelu a vyrazili domů.

Byly to necelé 4 dny, které jsem i díky kamarádovi strávila zase v trochu jiném prostředí, připomněla si přírodu Krušných hor a odjíždím s novými zážitky a hlavně s turistickými vizitkami! Tak uvidíme, kam to bude příště…