Spoustu lidí si o mě může myslet, že jsem vážně střelená a že mi občas šplouchá na maják. Doma už naštěstí nikoho nepřekvapí, když řeknu, že si balím baťoh a vyrážím někam sama na výlet. Už si zvykli. Nebo spíš neměli na výběr, vzhledem k mojí tvrdohlavosti. Ve chvíli, kdy jsem si jen předělávala svoje auto tak, aby se v něm dalo přespat, tak to podle mě nebrali moc vážně, že s tím někam vyrazím. Navíc jsem to pořád koncipovala tak, aby se tam vyspali dva lidi (překlad – rozhodně nepojedu sama). Ale když jsem přišla s tím, že reálně chci někam sama odjet a ještě k tomu spát sama v autě, sranda trochu opadla. U mě ne, já si nadšeně objednávala samý vychytávky typu stínítka na magnet, sluneční clonu, síťky proti hmyzákům, povlečení na polštářky a těšila jsem se. Pokud si ale myslíte, že jsem neměla žádný obavy, tak to jste na omylu. Jasně že měla a každý člověk by je podle mě měl. Je to přirozený mít strach z neznámýho. A přiznám se, že mi tu radost trochu kazila i počáteční snaha rodiny mi to rozmluvit a ať nikam nejezdím. Jenže takhle bych se nikdy nikam nepodívala a sedět doma na zadku není můj styl. Aspoň ne v posledních 5 letech, kdy jsem se během covidu doma naseděla až až. Takže nenechat se odradit máme, můžeme pomalu vyrazit!

Důvod proč jsem se rozhodla jet

Ještě než ale začnu s popisováním konkrétních tras a kempu a všeho dalšího, možná někomu vrtá hlavou otázka, proč sakra vůbec jela sama?! To nemá kamarády? Asi bych si netroufla vyrazit, kdybych za sebou neměla už několik sólo výletíků, jak já tomu říkám, a nebyla si jistá, že to zvládnu. Jasně, podělat se může cokoliv, ale mít nějakou zkušenost byť z jednodenních výletů se hodila. Těch důvodů bylo více, tak např.

  • kamarádů sice pár mám, ale nikdo neměl moc čas a byli pryč,
  • chtěla jsem si vyzkoušet spaní v autě sama, než si k sobě vezmu někoho dalšího,
  • chtěla jsem ušetřit peníze za ubytování a jet co nejvíc lowcost,
  • vystoupení z komfortní zóny,
  • už dlouho jsem si chtěla projít Krkonoše z polské strany,
  • …a v neposlední řadě jsem chtěla na chvíli vypnout, zažít pomalý rána a večery s knížkou v ruce, utřídit si myšlenky a mít trochu čas přemýšlet nad věcmi, které momentálně řeším

Přípravy před odjezdem

Jak už jsem psala, chtěla jsem si konečně vyzkoušet kempování a spaní v autě. Co to znamená? Správně. Musím vyrobit spaní v autě. Odmítla jsem dávat peníze za nějaký konstrukce a matrace na míru, když ani nevím, kolikrát takto někam pojedu. Doma jsme naštěstí našli vhodný materiál, což představoval tvrdý polystyren, OSB deska, moje matrace z bytu bývalého, která tak konečně našla využití, a zbytky molitanu. Konstrukci jsme udělali právě z polystyrenu, na to se položily dvě osb desky, co do sebe zapadají a matrace se jen seřízla, aby nebyla tak dlouhá. Doma mi s tím hodně pomohli, takže jsem byla spíš držák a podavač, než že bych se aktivně podílela, ale víte jak, i tuhle práci někdo dělat musí… u nás tomu říkáme “čukru”. Jestli nevíte, co to znamená, možná si to radši ani nehledejte. A jestli to uděláte, tohle slovíčko nemáte ode mě…

Kromě vybavení auta jsem taky musela naplánovat, kam vlastně chci jet. Úplně původní plán byl Karpacz, ale z toho jsem pak slevila a vybrala něco blíž. Výběrko vyhrála po chvíli Sklářská Poruba, která je kousíček od hranic a mám to zhruba 1,5h cesty, takže naprostej ideál. Když se něco podělá, sednu do auta a klidně ve tři ráno můžu jet domů. Je to dost populární místo na různé pobyty, takže tam bylo celkem dost lidí a všude samé obchody s potravinami a vším, co byste mohli potřebovat. A kempů je tam taky víc, já jsem si vybrala Nad Rozkosnym Stawem a můžu vám ho všemi deseti doporučit, úžasný výchozí místo na výlety, klídek, krásnej areál, hezký sociální zařízení… fakt pecka. Zjistila jsem si akorát recenze, pro jistotu napsala jestli mají volno a šla se zabalit. Vzala jsem si tak 3x víc věcí, než jsem potřebovala, takže příště to tak nepřeženu a aspoň se budu moct v autě hnout.

1. den (a noc)

Rozhodla jsem se vyrazit v neděli, s tím, že zkusím první noc, a pak se uvidí. Přesně proto jsem si při check-inu, který proběhl lámavou češtino-polštinou, zaplatila hned dvě noci, abych nemohla couvnout. Nebo jako mohla, ale jsem v tomhle trochu škrt a bylo by mi těch peněz líto. Ano, i těch 70 zlt, které jsem dohromady zaplatila. V přepočtu to je nějakých 420,- za dvě noci, takže jsem si pískala, jak hezky jsem to vyřešila. V kempu v neděli bylo lidí úplně minimálně, takže jsem si popovídala maximálně s Němci, kteří s karavanem odjížděli. A ne, neoprášila jsem svoji x letou znalost němčiny, ve které bych jim po těch letech možná maximálně představila členy rodiny, vyjmenovala nábytek v pokojíku a řekla že budu platit kartou. Zlatá angličtina.

Zaparkovala jsem na travnatém plácku, kde kolem mě nebyl vůbec nikdo. Tak jsem si v klídečku připravila auto na spaní, dala hlavně záclonky a zatmavovací clony, aby nebylo vidět dovnitř a bylo to, nic složitýho. Přijela jsem asi kolem 14h, takže jsem úplně nevysedávala a po rychlé obhlídce areálu a rozkoukávačce jsem se převlékla, zabalila batoh na výlet a vyrazila.

První den jsem si naplánovala trasu cca 10 km, na které jsem chtěla vidět všechny místa, který jsem měla uložený ze seznamu “20 míst, co vidět ve Sklářské Porubě”. Mezi těmito místy byl hlavně Zlotý Widok, který rozhodně stojí za to. Oproti tomu takový Chybotek je “pouze” skalní útvar, kde toho moc neočekávejte. Možná tak polský cirkus, kdy se tam lidi v džínách snaží vyškrábat nebo tam vysazují děti, které pak řvou, že se bojí slézt dolů. Takže asi tolik k této zastávce, kde jsem rychle dala zpátečku a šla na zmiňovaný Zlotý Widok. Tam je krásná terasa s výhledem a spoustu míst k sezení, dokonce i dřevěných lehátek. Co se týče vstupu k vodopádu, tak nezapomeňte, že v Polsku se za vstup do NP platí. Já dávala za jednodenní vstup 10 zlt, což je cca 60,-, takže není to žádná raketa, ale lepší o tom vědět dopředu.

Podrobně vám trasu nasdílím tady pod tím odkazem, tak si ji můžete uložit, až nebudete vědět kam vyrazit.

Po návratu do kempu jsem si dala konečně sprchu, převlékla se do něčeho pohodlnějšího a šla do společenské místnosti si číst. Původně jsem chtěla sedět u rybníku, který byl hezky osvícený lampičkami, ale asi by mě během pár minut sežrali komáři, tak jsem zvolila bezpečnější úkryt. Byla jsem tam sama, až na kluka co hrál sám se sebou kulečník. V ten moment jsem si říkala, že na tom vlastně nejsem tak špatně… seděla jsem tam v dece, četla si, večeřela…a k idylce chyběl už jenom příbor, který jsem si zapomněla doma. Možná by se ten tuňákový salát jedl lépe. Hlavní místnost byla skvělá v tom, že tam byly u každého stolu dvě zásuvky, takže jsem si tam většinou napíchla hodinky i telefon a pak si třeba hodinu četla. Občas jsem i odběhla do auta a kupodivu jsem se nebála si tam věci nechat, tak nějak jsem měla pocit, že tam jsou fajn lidi, kteří si to tam sami nechávali nabíjet a odešli. No a jaká že byla ta první noc v autě? Čas spánku jsem oddalovala, co to jen šlo, protože jsem věděla, že mi moc nepůjde usnout. Kolem půl dvanácté jsem se teda už šla zabarikádovat a řešila, že se bojím zamknout. KAŽDEJ. NORMÁLNÍ. ČLOVĚK. by se zamknul okamžitě a ani by nepřemýšlel, já jsem si z nějakého (blonďatého) důvodu myslela, že to začne houkat. Ale prý když máte klíče vevnitř, je to v cajku. Tak jsem se pro sichr zamkla. Z toho stresu se mi znovu očividně naplnil močák a musela jsem se z toho zamčenýho auta vyhrabat. Ale na druhou stranu jsem aspoň viděla naprosto jasný nebe a spoustu souhvězdí. Zbytek noci jsem se spíš převalovala, přemýšlela jestli jsem to auto fakt zamknula, měla jsem pocit že mi někdo chodí kolem auta…a moc toho nenaspala, ale tak první noc mě přece nemůže odradit. Navíc to ráno mi to celý dost vynahradilo.

2. den

Dobré ráno z auta! Ani jsem nepotřebovala budíček, vzbudili mě další lidi v kempu, co už pomalu rozbalovali věci na snídaňové posezení. Vyhrabala jsem se z auta vděčná, že jsem první noc přežila. Úspěch. Dala jsem se trochu dohromady, převlékla se, vzala si knížku a snídani a tentokrát už vyrazila k rybníčku, kde jsem i přes ten hmyz zhruba hodinku vydržela sedět. Ale řeknu vám, tohle bylo přesně to, co jsem potřebovala. Takové jedno pomalé ráno. Seděla jsem na dřevěný lavici, do obličeje mě hřálo ranní sluníčko, snídala jsem, četla si, pozorovala kačeny na rybníku… a bylo mi hrozně hezky. Na chvíli nikam nepospíchat. K dokonalosti tomu chyběla fakt jedna jediná věc. Tipujete správně, kafe. Pokud bych brala i to, že mít tady svoji polovičku, se kterou si to pomalý ráno užijeme spolu, tak tomu chyběly věci dvě.

Po tomhle krásným startu dne jsem si sbalila svých pět švestek a vyrazila na trochu delší túru. Hlavním cílem byly Sněžné jámy a Sněžné Stawy. Na jámách jsem byla už letos jednou v lednu, ale na Stawech ještě nikdy, tak to bude premiérka, jupi jej! Z kempu jsem došla k lanovce na Szrenicu. Než mě odepíšete s tím, proč jsem jako jela lanovkou, tak za mě to byl rozumnej a logisticky výhodnej krok, a navíc měla trasa i tak necelých 25km a bohatě mi to stačilo. A když ta možnost je, proč toho nevyužít. Lanovka stála 60 zlt a vyvezla mě s jedním přestupem až nahoru k chatě. Ta je poměrně velká, s občerstvením a bezplatnými záchody, jen si na ně celkem vystojíte frontu. Z vyhlídek jsou krásně vidět Sněžné Jámy, kam jsem měla namířeno. Vytáhla jsem svoje turistický hůlky, který jsem naposledy použila v již zmíněném lednu (a málem je několikrát obětovala zapíchnutím mezi kameny) a štrádovala si to krásnou cestou po hřebeni. Sem tam něco vyfotila, natočila… Ze Sněžných Jam jsem si dala celkem slušné klesání i po kamenech až ke Sněžným Stawům, což jsou dvě hezký jezírka, u kterých můžete chvíli posedět, nabrat síly a hlavně si připravte nervy na tu nepříjemnou kamenitou cestu, kterou máte před sebou. Naštěstí to nebylo s žádným dramatickým převýšením, spíš takové pozvolné stoupání. Ale jak se pořád musíte soustředit, kam šlapete a jestli se ten kámen pod vaší nohou nesveze, je to docela vyčerpávající. Ale nic co bychom nezvládli, že…

Když pominu ty kameny, ta trasa byla fakt krásná, plná hezkých výhledů a panoramat, takže si dokážete představit jak mám plnou galerii. Původní plán byl dostat se zpět na Szrenicu, ale nakonec jsem si to rozmyslela a vzala to přes Chatu pod Labským štítem a kolem Kukulzcích skal. Vyšla jsem u přestupní stanice lanovky a odtud už byla dalším cílem jen Poruba. Respektive VEČEŘE v Porubě. Neměla jsem po cestě moc hlad a i když jsem měla spoustu svačinek, žádné větší jídlo jsem si nedávala. Možnost byla na Chatě pod Labským štítem, ale nechtělo se mi dávat tolik peněz za polívku a čekat hodinu. Bystřejší už určitě vědí, že se to později projevilo na mojí náladě. Hladová nepříjmná a unavená žena, to je šílená kombinace. Ještě že jsem s tím mohla srát maximálně sama sebe a ne někoho dalšího. Strašně jsem se těšila do Poruby na pořádné jídlo a bylo mi úplně jedno co to bude a kolik za to utratím. Tam už víte, že je fakt zle, když neřeším cenu. Nakonec to vyhrála pizza v jedné výborné pizzerii a zpráskala jsem ji celou a bez výčitek.

Pak jsem se z posledních sil dovalila do kempu, kde k mému překvapení bylo asi tak 6 nových aut se stany, které tak trochu obklíčili to moje. Všechno Poláci, takže jsme si úplně nepokecali, ale hrozně mě zajímalo, co si musí říkat, když vidí holku kempovat samotnou. Ale všechny černý myšlenky jsem rychle zavrhla. Taky se mi lehce rozjela migréna. Bylo mi aspoň jasný, že dneska se bude usínat o dost rychleji. Šla jsem si lehnout poměrně brzo, zamkla auto a vytuhla do pár minut. Spala jsem celou noc a bylo to skvělý. Už mi ani nebyla taková zima a v autě bylo příjemně.

Celou trasu opět sdílím zde, tak si ji koukejte uložit. Jen v tom není započítána cesta z kempu k lanovce (cca +3 km) a cesta lanovkou (ta mohla trvat tak 30 min). 🙂

3. den

Včerejší kilometry mě docela vyřídily, takže jsem se rozhodla si udělat volnější dopoledne a taky vyrazit domů. Dvě noci byl můj cíl a vzhledem k předpovědi, která vypadala že přijde konec světa (já a bouřky nejsme kámoši), tak jsem se rozhodla že mi to bohatě stačilo, účel to splnilo a můžu v klidu vyrazit.

A víte jak, je potřeba si to udělat hezký, využít toho, že si můžu udělat vše podle sebe a fakt konečně nikam nepospíchat! Je to příjemná změna oproti školnímu roku, kdy všude jedu na deadliny, nestíhám a přijdu si jak křeček v kolečku. Takže jsem se v klídku nasnídala, sbalila si jen plátěnku a užívala si, že jdu do města trochu víc jako člověk a míň jako zpocená holka, co právě přišla z túry na horách a jde si sednout do jakési lepší restaurace, kde na ni všichni koukají jak klacek z bahna. Miluju. Takže outfit do města by byl a jako první jsem vyrazila pro turistické vizitky, na kterých si já ulítávám, a pak koupit a poslat pohledy. Že dám za 3 pohledy dvě stovky jsem nečekala, a už vůbec jsem nečekala že když mi k tomu paní na poště přihodí nálepku “priority”, o kterou jsem ani neprosila, že to přijde bůh ví kdy…ale co bych pro ty lidi neudělala. Navíc to je už taková moje tradice. S pohledy jsem si sedla hned do protější kavárny Lokalna Cafe Szklarska Poręba, kterou moc doporučuju. Dala jsem si vymodlený kapůčo, limču, napsala pohledy, přečetla další kapitoly Čtvrtého křídla a trávila tam tak dvě hodiny. Boží dopoledne. Na cestu jsem si pak koupila nanuka a vyrazila do kempu. Pak už jsem se zabalila a vyrazila na cestu domů.

Závěr

Jak bych tyto 3 dny zhodnotila? Jako jedno z nejlepších rozhodnutí letošního léta, ne-li roku. A rozhodně to nebyl můj poslední sólo výlet s přespáním. Mám o další cenné zkušenosti navíc. Víte co, já vždycky říkám, že na sebe musíme být opatrní. Ale zároveň ze všeho nesmíme mít bobky a tím, že budeme sedět dom na zadku, toho moc ve světě nepoznáme. Takže všeho s opatrností. Ale pokud nemáte zrovna s kým vyrazit, nebo vás láká si tohle sólo cestování vyzkoušet, tak do toho prostě jděte! V dnešní době, kdy si můžete za normální peníze pořídit adekvátní vybavení, zjistit si nekonečně informací dopředu a být stále na příjmu, tak je to jednodušší než to může vypadat.

Shrnutí a přibližná útrata:

  • Ubytování – Kemp nad Rozkosnym Stawem (70zlt = 420,-/2 noci)
  • Doprava – autem (2x80km, cca 200,-)
  • Vstupy do NP (20 zlt = 120,-)
  • Lanovka (60 zlt = 360,-)
  • Pohledy a vizitky (300,-)
  • Večeře ve městě (350,-)
  • Kavárna (200,-)
  • Nákupy jídla (cca 600,-, ale sušenky, gely atd mi zbyly na příště)
  • Doplňky do auta typu clony atd (cca 800,-)

Doufám, že vás tenhle článek aspoň trochu namotivoval nebo minimálně bavil a uvidíme se u dalšího článku z cest, který už pro vás sepisuju!