Další rok, další výjezd do zahraničí, který nám fakulta umožnila. Někdo z vás s i možná pamatuje článek z nizozemského Haarlemu, kam jsme v rámci Blended Intensive Programm (BIP) vyrazili před dvěma roky. Minulý rok se tato akce konala v Brně, kde jsem se podílela spíše na organizaci aktivit pro studenty a taky tvorbě informačních videí, abychom jim ten týden u nás co nejvíce ulehčili.

Letos se intensive week konal v Litvě, konkrétně na Lietuvos sport universitas v Kaunasu. Zprvu jsem byla k této zemi dost skeptická a mnohem raději bych se podívala do Portugalska nebo Norska, kde se bude program konat v následujících letech. A vlastně jsem ani nedoufala, že by mě mohli podruhé vybrat. Ale vybrali mě a já byla šťastná, že se zase někam konečně podívám, že mi bylo jedno, kam to bude. Spoiler: Litva nakonec předčila očekávání!

Vyrážíme! Na pátek jsem se snažila vyspat co nejvíce, protože jsem věděla, že nás čeká náročná noc i den. Letadlo nám letělo v sobotu v 5:45 z Bratislavy. Úděl levných letenek a těch pár euro nám nestálo za to abychom seděly vedle sebe, haha. Rozhodly jsme se s holkami dát sraz v centru města v čajovně, kde jsme měly co dělat, abychom neusnuly a v 1:30 odjely autobusem do Bratislavy. Cestou jsme na chvíli usnuly, ale žádná hitparáda to nebyla. Nočním busem jsme se dostaly na letiště, odkud nám letělo letadlo přímo směr Kaunas. Já už teda měla srdce až v krku, protože to byl můj první let po 10 letech a byla jsem strašně ve stresu. Úplně jsem zapomněla jaký to je a čím je člověk starší, tím větší stres to je. Ale proběhlo to úplně v pohodě a dokonce jsem měla místo u okýnka. Win win u pozdních check-inů.

Doletěly jsme do upršeného Kaunasu. Klasické litevské počasí, na které nás upozorňovali a už chápu, proč jsme měli mít deštník a pláštěnky. Který samozřejmě nemáme. Naštěstí to byl ale asi jediný den, kdy nám pršelo, ostatní dny bylo krásně. Sice ještě poměrně zima, ale aspoň bez deště. První den byl nejhorší, protože jsme se snažily přetrpět ten spánkový deficit a přečkat někde ve městě do odpoledního check-inu. To se nám povedlo v jedné kavárně, kam podle mě chodí lidi na randíčka a pracovní schůzky, takže bych vám přála vidět výraz personálu, když tam přišlo 10 holek s batohy na zádech co vypadaly jak po flámu. Ale co se dá dělat, můžou být rádi za hezkou tržbu. 😀

Odpoledne jsme se jen ubytovaly, odpadly na 3 hodiny a večer trochu vyspaný vyrazily do města. Káťa tam měla norské kamarády z erasmu, takže jsme se první večer šly seznámit, vyzkoušeli jsme místní kulec a karaoke bar. Na první večer to nebylo vůbec špatný, ale únava se hodně podepisovala. Deficit jsme se pokusily dohnat hned v neděli, kterou jsme měly ještě volnou. Rozhodnutí jet už v sobotu a mít víkend navíc hodnotím jako skvělý rozhodnutí! Po delším rozmýšlení, co s volným odpolednem, jsme se rozhodly vyrazit na výlet do přístavního městečka Trakai, jedno asi z nejvíce turistických míst poblíž Kaunasu. Jakoby, neměly jsme ani tušení, že pro nás univerzita připraví na čtvrtek celodenní výlet…ano, hádáte správně, do Trakai… takže jsme si to během týdne daly rovnou dvakrát. Je to ale moc hezký místo, ideální na odpolední procházku. K hradu se projdete zadarmo, prohlídka už je placená. V přístavišti najdete také moc hezké infocentrum, kde můžete koupit suvenýry nebo poslat pohledy. A nebo taky ochutnat typické litevské kibinai, šátečky ze slaného těsta s náplní.

Pondělní vstávání do školy ale bylo celkem neúprosný. Neměly jsme ještě moc vychytanou dopravu ani v kolik ráno vstávat, tak to bylo celkem hektické. Ale co se týče MHD, funguje to tam skvěle. Stáhly jsme si na začátku aplikaci Žiogas, na kterou jsme si nahrály peníze z účtu, já tam dávala 5 euro na týden (doporučuju raději méně, holkám tam pak zůstalo několik euro neprojetých), a pak už vždy jen při nástupu načetly QR kód, který v buse byl. Na první den jsme výuku stihy tak tak. Čekalo nás společné uvítání na univerzitě, představení vyučujících, programu, vzájemné představení a teambuildingové hry na úvod. Mile mě překvapilo, že si mě zahraniční vyučující pamatovaly jménem. Je zase překvapilo, že z Česka poslali deset holek a z toho rovnou tři Markéty, aby se jim to nepletlo.

Párkrát jsem z bytu odešla ráno dříve, abych si v klidu stihla koupit kafčo a užít si chvilku pro sebe. To mi upřímně dost chybělo, protože jsem zvyklá na svůj klid a po soustředění v Chorvatsku to byl už druhý týden, kdy jsem byla pomalu každou minutu obklopená lidmi a bylo toho na mě moc. Ale tyhle ranní chvilky v parku s ranní kávou a sluníčkem mi to aspoň trochu vynahradily.

Program byl opravdu nabitý, a to jak teoretickou a praktickou výukou na fakultě, tak aktivitami, které pro nás připravili mimo školu. Na jednu stranu, od toho se to jmenuje intensive week, ale na druhou stranu jsme byli fakt dost vyřízení a neměli ani chvíli si odpočinout. Někdy je méně více. Ale zážitků tedy máme nespočet, včetně orienťáku se zábavnými úkoly v parku u školy nebo večer strávený na multifunkčním hřišti, kde jsme si zahráli basket, fotbálek a nakonec nám objednali asi 20 pizz. Skvělý večer, přesně pro sportovku.

Teď aspoň krátce k náplni intensive weeku. Výuka byla zaměřená na “People with chronic diseases”, což znamená jak přistupovat k lidem s onemocněními jako diabetes, hypertenze, ke starším lidem apod. Měli jsme přednášky na různá témata, ale taky jsme si zaplavali, zatancovali nebo si vyzkoušeli různé metody strečingu v tělocvičně. Aby té praxe nebylo málo, vzali nás dokonce na jedno dopolední vaření do komunitního centra, kde jsme připravovali zdravá jídla. Celý týden jsme tak měli možnost si udělat přehled o strategiích, které můžeme využít při závěrečné prezentaci projektu, respektive naší “case study”. A co jsem ocenila asi nejvíc byl výlet do přírody, která mi tam trochu chyběla. Litva je taková placka, jejíž nejvyšší bod se rovná kopci, který máme v Českém ráji hned za barákem. Ale procházka po jejich malinkatém národním parku byla moc fajn a připomněla mi, jak moc jsem vděčná za tu naši přírodu v Česku.

Jedním z těch největších zážitků byl pak rozhodně basketbalový zápas Žalgiris. Nejsem sice žádný velký milovník basketu, je to paradoxně jeden z mých nejmíň oblíbených sportů, ale tohle byl fakt zážitek. Celá hala v zeleném, basket vyrovnaný do poslední vteřiny, skvělý program v přestávkách…pořád bylo na co koukat. Lístky nás navíc nestály moc, ale i když jsme byly skoro u střechy, stálo to za to. Takže pokud budete mít možnost, rozhodně doporučuju.

V pátek už jen následovalo prezentování projektů a ukončení. Celkově jsme se shodli, že to byl skvělý týden a předčil naše očekávání. Ceny jídla byly srovnatelné s těmi u nás, možná o maličko dražší, kavárny měly krásný, ulice uklizený… univerzita byla trochu starší, co se týče vybavení, třeba ve srovnání s tou naší, ale prý je to z důvodu ochrany UNESCO. Na ten týden mi to přišlo ideální, zase se podívat jak to funguje a vypadá jinde v zahraničí, ale popravdě si neumím představit, že bych tu měla žít půl roku přes celý semestr. Chyběla by mi tu příroda a centrum má člověk prošmajdaný klidně za jeden den. Ale pokud někdo preferuje město, tak proč ne.

Jsem moc vděčná naší fakultě a univerzitě, že se do podobných projektů zapojuje a že nám umožnila takto vycestovat. A taky děkujeme doc. Mgr. Michalu Kumstátovi, PhD., který s námi do Litvy vyrazil a celý pobyt nám byl nápomocný. Odnáším si z toho nespočet zkušeností a zážitků, které bych doma rozhodně nezískala. A pro každého, kdo uvažuje o participaci, určitě jeďte! Tyto krátkodobé pobyty jsou za mě naprosto skvělou příležitostí, jak se někam podívat a mít to navíc v rámci studia. A já děkuju holkám, že i díky nim jsem si to tak užila!