Vánoce jsou pro mě časem, kdy se konečně po celém roce aspoň na chvíli zastavím, sednu si k pohádkám a snažím se odpočívat. Většinou mi to ale stejně nevydrží víc jak 2-3 dny a už zas potřebuju někam vyrazit. Letos jsme se domluvily s mojí nejlepší kamarádkou a klukama, že vyrazíme za sněhem a krásnými výhledy na takový 15km okruh do Krkonoš. To jsme ještě netušili, že přijde obleva a po sněhu i ve vyšších nadmořských výškách nebude ani stopy. Teda když nepočítám ty lyžaře, co to svištěli na umělým sněhu mezi travnatými plochami.

Trasu jsem měli naplánovanou krásně, až na to, že jsme jaksi zapomněli, že na Dvoračkách se vážně parkovat nemůže, pokud tam nejste ubytovaní. Ani nevím, proč jsme si mysleli že jo, ale odteď je aspoň jistota, že už to na to nezapomenem. Auto jsme tedy nechali v Rokytnici nad Jizerou a mohli šlapat hezky nahoru. Lidí jsme ale moc nepotkali…ono kdo by v takovém počasí taky šel. Tak třeba my. 😀

Parťačka na všechny dobrodružství světa <3

Těch prvních 5km na Dvoračky stále jen do strmějšího kopce dalo dost zabrat. Na Dvoračkách jsme si dali skvělej vývar, který v té zimě opravdu bodnul. Určitě si k němu dejte i jejich pletýnky, byly výborný!

Tam už jsme začínali naši trasu troch přehodnocovat, hlavně vzhledem k podmínkám. Celou cestu jsme procházeli bílou tmou, slunce a výhledy v nedohlednu a do toho se přidal vichr a sněžení. No zkrátka lepší den jsme si pro výlet vybrat nemohli. Shodli jsme se, že celý okruh určitě nedáme. Naším dalším a vlastně nakonec jediným cílem byla tedy Vrbatova bouda. A bombardino se šlehačkou. Po cestě jsme se pomalu každý druhý krok bořili půl metru do sněhu, foukalo proti nám, a tak se jeden ujitý kilometr zdál jak čtyři. Ale došli jsme a to je hlavní!

“Alpy tě ohromí, Karle, ale tohle, to tě dojme!”

Pokud se taky chystáte na některou boudu, dejte pozor na otevírací dobu, Vrbatovka zavírala v 16h a lidé, co přišli půl hodiny po nás, už měli smůlu a ani se neohřáli. Odtud jsme se vydali stejnou cestou zpátky na Dvoračky, protože k Labské a dál bychom to za světla nestihli a riskovat v tomhle počasí se na horách moc nevyplácí. Pro příště bychom si vzali s sebou alespoň lopatu, ne který jsme jako malí jezdili a bobovali, abychom ten kopec dolů mohli sjet a nemuseli zapadat a klouzat. Od Dvoraček dolů už jsme šli za tmy, takže čelovka našla i tentokrát své využití.

Za sluníčko a výhledy bychom byli o trochu radši, ale holt ne vždy je posvícení a i z tohohle výletu máme skvělý zážitek! Navíc člověk aspoň sbírá zkušenosti z hor za různých podmínek.

Pokud na hory vyrazíte, navíc do podobného počasí, tak rozhodně nepodceňujte kvalitní a teplé oblečení. Já byla ráda za tu vrstvu navíc, kterou jsem si přibalila do batohu a mohla si ji obléct na cestu zpátky. Tak spoustu bezpečných nachozených kilometrů a ať máte lepší výhledy než my!