V Brně studuju už třetím rokem, ale teprve teď jsem se rozhodla navštívit Moravský kras. A jsem jedině ráda, že jsem to nechala právě na podzim, kdy to tam bylo naprosto nádherný!

Trasa:

Trasu jsem plánovala pár dní dopředu, tak aby to vyšlo na odpolední výlet. Z Brna jsme vyrazili autem a cesta trvala cca 35 minut. Zaparkovali jsme na parkovišti Macocha (za osobní auto se platí 50,-/den). Na stejném místě taky náš výlet končil.

Kousek od parkoviště se nacházelo informační centrum, kde jsme si zakoupili vstupenky do Punkevních jeskyní (230,- za studenta). Pokud stejně jako my chcete jít do více jeskyní, tak si vstup do těch dalších koupíte až přímo u nich, nikoliv hned na začátku v informačním centru jak jsem si původně myslela.

Hned na úvod jsme měli asi ten nejhezčí možný výhled, jaký jsme mohli mít. Na vyhlídce Horní můstek jsme měli úžasný výhled na krásně barevné stromy a při pohledu dolů přímo na Macochu a vyhlídku Dolní můstek, kde byla naše další zastávka.

Po žluté jsme se dostali na vyhlídku Dolní můstek, kde se Macoše přiblížíte zase o kousek víc. Odtud už pak po modré povětšinu času z kopce (takže ano, jak správně odhadl můj přítel turista, cesta zpátky bude do kopce 😀 ). Došli jsme k Punkevním jeskyním, kde mě moc mile překvapilo zázemí, které tam je. Hezké turistické centrum, kde se přímo dají koupit lístky, jsou tam skříňky k uschování batohů, suvenýry, kde jsem nemohla nechat turistickou vizitku a pohledy (ostatně jako všude) a hlavně…automat na bílou čokoládu! Ta po návštěvě jeskyní fakt bodla.

Do jeskyní jdete jako skupinka s průvodcem a prohlídka trvá cca 1h. Pro mě osobně byl velký zážitek plavba po Punkvě mezi krápníkovými útvary. Sice si tam musíte dávat bacha, abyste v zatáčkách nenarazili hlavou přímo do krápníků, ale i tak to bylo skvělý. 😀 A i “suchozemská část” měla svoje kouzlo…procházet se kolem všech těch stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů (který se mi stejně pořád pletou) byla vážně nádhera.

S čokoládou z automatu v ruce jsme pokračovali dál směrem ke Kateřinské jeskyni. Cestou jsme narazili i na Dům přírody. Ten jsme sice nestihli projít celý, ale věřím že i tam to může být zajímavý. Kateřinská jeskyně nebyla moc daleko a vychytali jsme i prohlídku, která začínala za 5 minut. Tahle jeskyně už byla podstatně menší, ale zase měla nejlepší akustické ozvučení, takže tam pouštěli i hudbu a byl to zas trochu jiný zážitek.

Od Kateřinské jeskyně jsme se vraceli krásnou stezkou po zelené, na které jsme šli skoro sami… Nejhorším úsekem byl samotný závěr, kdy jsme kousek museli (se zvýšenou opatrností) dojít po silnici, ale nic co by se nedalo zvládnout. Asi bych tuhle trasu nedoporučila někomu s dětmi nebo starším lidem, ale nebyli jsme jediní, kdo šel touto cestou a byl to trošku punk no.

Důležitý je mít s sebou profi fotografa <3 😀

To bylo z našeho nedělního výletu všechno. A já jen doufám, že mi ty vrásky zůstanou jen od smíchu a křenění se do sluníčka při tak nádherných výhledech, jako byly třeba tady. Mějte se krásně a užijte si toho podzimu než nám ty kopce zapadají sněhem.