Jako bych se vrátila do let, kdy jsem hrála závodně, byla skoro denně na tenisových kurtech a každý podzim jsme odjížděli na hory na soustředění s cílem nabírat kondičku na další sezonu. Jen s podstatným rozdílem. Už nejsem ta malá holka, který se tam nechtělo a byla vždycky ve všech disciplínách poslední. Teď je mi 20, sportuju víc pro radost než dřív, naprosto miluju hory a jedu tam zároveň i jako součást trenérského týmu! O tomhle jsem si někde v koutku duše nechávala asi jen snít…

Když jsem odcházela studovat vysokou školu do Brna, bylo mi jasný, že to nebude jednoduchý. Že mi bude chybět spoustu věcí – domov, rodina, kamarádi, procházky u nás po městě…ale taky ten náš benátecký tenis. Je to vlastně hrozně zvláštní. Mám k těm kurtům pod zámkem a lidem okolo nich vztah, který asi jen tak nedokážu popsat. Prostě takové “druhé doma”.

Ačkoliv proběhlo určité období, kdy mě tenis přestával bavit, mimo jiné kvůli zraněním, a vlastně jsem si říkala, jestli u toho chci zůstat, byť jen na rekreační úrovni…Teď si bez tenisu nedokážu představit život a jsem neskutečně šťastná, jakým směrem se to všechno vyvíjí a že jsem pořád součástí našeho týmu, ve kterém jsem vlastně vyrostla.

Teď už ale k samotnému soustředění. 🙂

Čtvrtek

Většina lidí měla volno už ve středu, ale já dorazila na Portášky až ve čtvrtek a po obědě se rovnou vyrazilo na Sněžku. Hrozně jsem se tam těšila, protože mi už chyběl nějaký výletík do přírody a navíc na podzim jsem tam ještě nebyla. Z Portášek to je nahoru pouhých 5km, takže to byl hezký 3h odpolední výlet, který ale i tak dal docela zabrat. Ale to počasí? Bože to byla nádhera! Nechápu, že bylo celé tři dny tak krásně, sluníčko a v rámci možností i teplo! Nahoře teda hooodně foukalo, ale nic co by se nedalo přežít, když se člověk pořádně nabalí. Po společné fotce jsme vyrazili zpátky na chatu, kde jsme si dali zasloužený kafíčko a bábovku. Joo kafíčko s tréňou, to už je taková naše oblíbená radost. A tentokrát i s ostatními trenéry. 🙂

On the top!

Můj trenér Zděnda je jedním z nejbližších lidí, které ve svém životě mám. A jsem za to obrovsky vděčná. Prakticky za většinu věcí, které dnes v tenise umím, vděčím jemu. To on mě učil techniku od základu, vedl mě k aktivní a pestré hře, to díky němu jsem si oblíbila hru na síti…a dost možná i díky němu jsem na tenis nezanevřela, i když nějaká závodní hráčská kariéra nevyšla. Joo a taky mě naučil pít kafe bez mlíka…takže i když si všude jinde většinou dávám kapučínko, tak s tréňou jedině kvalitní kávu bez mlíka i bez cukru, přes to nejede vlak 😀

Každopádně teprve teď, když sama začínám pronikat do světa trenérství, si uvědomuju, jak obrovskou roli trenér v životě svého svěřence může hrát. A je skvělý, že se teď od něj můžu učit a předává mi svoje zkušenosti zase trochu jinak. Stejně jako ostatní trenéři (Dzig, Miky,..), které v klubu máme. Každá rada a zkušenost se může hodit.

Pátek

A pokračujeme dál. Jak jinak by mohlo začít ráno než ranní rozcvičkou. A řeknu vám, s tímhle výhledem to bylo spíš za odměnu. Nebo aspoň pro mě. Pro děcka to zas takový zážitek asi nebyl, ale já v jejich věku nebyla jiná, to přiznávám…

Východ sluníčka na Portáškách

Po rozcvičce následovala snídaně a po ní dopolední kondiční trénink. Ačkoliv jsem možná nemusela, dobrovolně jsem ho s nimi absolvovala. Bylo to náročný, ale skvělý. Trénink se skládal se z atletické abecedy a kondičních drillů typických pro tenis, kde opět platí, že kloboučky jsou největším kámošem trenérů. Kondiční trénink by měl ale hlavně být nedílnou součástí přípravy každého tenisty a to nejen na podzim a neustále je na čem pracovat…

Odpoledne jsme strávili venku na prosluněném svahu hraním her jako brännball a frisbie. Při takových hrách zapojí všichni, jak malí tak velcí, v tom nejlepším případě i trenéři a je o zábavu postaráno. 🙂

Sobota

Poslední den. Plán vstát brzo ráno na východ slunce na Sněžce ale bohužel nevyšel…byla jsem tak unavená, že jsem prostě nevstala a vzbudila se až před rozcvičkou. ´Část rozcvičky jsem dostala na starost a až tady v praxi jsem zjistila, jak hodně mě to studium na FSpS naučilo. Už jsem věděla, co a jak, jaké cviky zvolit a jaký mají fyziologický účinek, dokázala jsem mluvit nahlas před více lidmi a bylo to zkrátka moc fajn. A když mi Klaudinka řekla, že by mě chtěla jako učitelku tělocviku, tak mě to jednak pobavilo, a zároveň zahřálo u srdíčka…:) I proto mě práce s dětmi tak baví.

Byly to pro mě úžasný 3 dny plný aktivního pohybu a zábavy se skvělou partou lidí. Ani se mi popravdě nechtělo domů zpátky do reality a klidně bych na těch horách zůstala dalších pár dní.

Děkuju, že jsem mohla být po tolika letech součástí dalšího soustředění a užít si to s vámi! A už teď se těším zpátky na kurty…