Halloweenské dýně se u nás pomalu ani nestihly ohřát a podzimní výzdobu v obchodech střídá ta vánoční. Řeknu vám, nikdy jsem tenhle trend nepochopila a spíš mě to rok od roku vytáčí víc a víc a akorát mi to připomíná, že bych měla zase začít shánět vánoční dárky. Ale ne, dneska se nechci bavit o cukroví ani nakupování dárků, ale ještě na chvíli zůstaneme u toho krásnýho podzimu, který tu letos máme.

Nestačím se divit, že zrovna já vypustila do světa spojení krásný podzim. Já totiž podzim vždycky nesnášela a nechápala jsem, co na něm lidé vidí. Prý ty huňaté svetry, ležení s knížkou doma u krbu, (za)pálení svíček, dlabání dýně, halloweenské párty…tak ne že bych si tu svíčičku taky ráda nezapálila, ale místo ležení u krbu jsem většinou běhala kopečky na soustředění, místo halloweenské párty jezdila v dešti na kole, který mimochodem nesnáším, a byla naštvaná na celej svět. Podzim totiž v tenise znamenal období soustředění a příprav na zimní sezonu. Nebylo moc prostoru pro odpočinek. Zároveň začínala škola, kam jsem se sice těšila, ale ta radost mě většinou po pár dnech přešla a dostala jsem se zpátky do kolotoče škola-tréninky-škola…a takhle pořád dokola. Vždyť to říkám, jako na kolotoči.

Naposledy to tak bylo před čtyřmi lety, v prváku na gymplu, kdy jsem ještě chodila do Jablonce. Ale stále to mám před očima, jako by to bylo včera. Z velké části pro mě byla tahle období utrpením, protože kondice, zejména běh a cyklistika, to nikdy nebyla moje silná stránka. Z 99% jsem byla věčně poslední, po pár minutách běhu byla zralá na výměnu plic a zkrátka mi tyhle věci nikdy nešly. A proto mě nebavily. Na druhou stranu jsem to absolvovat musela a nechtěla se z toho jen tak vykroutit.

Letošní podzim je pro mě ale úplně jiný. Jednak samozřejmě tím, jaká je u nás epidemiologická situace a že bez roušky už z domu neodejdu, ale má to i jiné důvody. Nejvíc to připisuju změně prostředí (stěhování do Brna) a faktu, že jsem šla studovat svojí vysněnou školu. Paradoxně si ho užívám nejvíc za poslední roky. Miluju koukat na to barevný listí, procházet se v lese a sbírat kaštany. Jakoby mi zase bylo pět, my z nich stavěli zvířátka na špejlích a starosti neexistovaly. Miluju dýňovou polívku a perníkový muffiny. Miluju procházet se po Brně a cítit vůni oříškového latté pokaždé, co projdu kolem Kofi-Kofi. A taky to, že si můžu konečně dovolit zachumlat se do tý deky, usrkávat horký kakao a koukat na film. A nebo číst knížku. Na tohle jsem se totiž vždycky těšila. Ale možná právě proto to moc nedělám a vždycky si najdu něco na práci. Ale čas od času si tyhle chvíle ráda dopřeju.

Sama na bytě a procházky po Brně

Tenhle týden jsem se i přes státní svátek rozhodla do Brna odjet. Potřebovala jsem změnit prostředí a trochu si i odpočinout. A k mýmu překvapení jsem na bytě byla nakonec celou dobu sama. Byl to hrozně zvláštní pocit, ale ve výsledku mi to zas tak nevadilo a bylo to přesně to, co jsem potřebovala. Ráno jsem brzo vstala, ještě v polospánku se oblíkla a vyrazila ven s deštníkem v ruce. Pro balíček. Ale proč to nespojit s hezkou ranní procházkou, ty já totiž miluju. Procházela jsem probouzejícím se upršeným Brnem, ale vlastně mi to vůbec nevadilo. Mělo to svoje kouzlo. V uších mi hrál můj oblíbený podzimní playlist a já si zas a znova připomínala, jak jsem tu chodila před dvěma lety a představovala si, že tu jednou bydlím. A teď se to děje…

Další den se zase procházím lesem, listí mi šustí pod nohama, ve vzduchu je cítit vůně dřeva, na které před chvílí napršelo…poslouchám kapky deště, jak stékají list po listu a sleduju jak sluníčko pomalu zapadá. Do toho se ale každou chvíli smějeme s kamarády a já jsem ráda, že jsem se s někým ze školy zase mohla vidět. To, že máme zablácené boty a při každém druhém kroku máme pocit, že uklouzneme, je už ta horší strana mince. Nu což, všechno má své pro a proti… ale tady ty plusy naštěstí převažují. 🙂

Možná, že letošní rok definitivně prolomil ledy a já si k podzimnímu období našla cestu. Možná, že se na něj příští rok budu konečně těšit. Kdo ví. Nicméně doufám, že příští rok už si ho budeme moci všichni užít bez roušek.

Mějte se krásně, opatrujte se a nezapomínejte na maličkosti, které vám udělají radost. Třeba to horký kakao. 🙂