Zdravím vás u nového článku!
Jak jsem slíbila, mám tu pro vás konečně jakési shrnutí mých pěti dní na České zemědělské univerzitě, vyberu některé plusy a mínusy a aby to mělo nějakou přidanou hodnotu, pokusím se vás obohatit o pár poznatků či nových informací.

Mnozí z vás, kteří tento článek čtou, určitě zaregistrovali, že jsem loni vydala podobný článek z mého prvního kurzu. Ten měl velký, pro mě až nečekaný úspěch. A když přesáhl hranici 1000 přečtení, tak to pro mě bylo naprosto neuvěřitelný a moc děkuju všem, kteří ho sdíleli!

 Letos se tato akce pořádala znovu a tak jsem si řekla, že to zkusím znovu. Budu to brát jako další cennou zkušenost, nebudu aspoň sedět doma na zadku a posbírám další zážitky.

Kurz byl pořádaný opět fakultou agrobiologie a potravinových zdrojů, ale program se zaměřoval na jiná odvětví a takovými hlavními organizátory byli Martin Opatrný a Richard Hartman. Ten u nás ve škole dělal nedávno přednášku právě o ČZU a já si zaboha nemohla vzpomenout, odkud ho znám…ale nakonec jsme se k tomu dopracovali.

Když to vezmu úplně od začátku…

Opět jsem měli možnost zůstat na kolejích, které sice pamatují ještě komunismus, aka splachování na šňurku a sprcha na dva starý kohoutky, ale na druhou stranu, bylo to celé zdarma a já tuhle možnost jen uvítala. Nedokážu si představit, že bych každý ráno musela dojíždět. A navíc na pár dní to člověk přežije, zase si nebudem hrát na princezny, když se pak hrabeme v koňským hnoji, žejo…
S kamarádkami jsme se tam ubytovaly už z neděle na pondělí, takže jsme nemuseli vstávat tak brzo a v klidu se mohly nasnídat. I když bez varný konvice (kterou jsme loni měli a tak trochu s ní počítali), jsme si nemohly udělat ani čaj nebo ovesnou kaši, takže to ráno zas tak slavný nebylo. Naštěstí nás zachránila Lucka, která nám půjčila svoji něco jako konvici z kanceláře + malý nožík, který jsme taky postrádaly.:)

Organizace a informovanost před kurzem je něco, co bych do příště trochu zlepšila. Nevím proč, ale několik z nás, včetně mě, vůbec nedostalo e-mail s podrobnějšími informacemi, tudíž jsem třeba nevěděla, že s sebou máme mít laboratorní plášť.
 
Teď už ale konečně k tomu, jak ten náš týden probíhal. 🙂 
Pondělí 

Jak už jsem říkala, ráno jsme se v rámci možností nasnídaly a vyrazily na fakultu agra.
Dopoledne jsme se tak trochu poznávali formou otázek a říkali si základní informace ohledně celého kurzu. Dost mě překvapilo, že tenhle rok to byla čistě dámská jízda v podobě 14-ti holek. 

Odpoledne nás čekala první přednáška od Kristýny Machové na téma ZOOREHABILITACE. Slečna s sebou vzala i Miu, svojí border kolii, která sice dospávala předešlou noc, ale i tak se přišla pomazlit a byla úžasná.
Kromě informací z oboru zoorehabilitace jsem si z téhle první přednášky odnesla ještě další věc.
A tou je, že je v pořádku nevědět, co chceme jít studovat nebo kde chceme pracovat. Máme tomu zkrátka nechat volný průběh a zbytečně se do ničeho netlačit. Sama slečna pracuje s Miou a dalšími zvířátky v nemocnicích nebo u seniorů, taky aktivně působí na fakultě a k tomu doučuje italštinu. Čímž skloubila činnosti, které ji baví a nemusela si nutně vybírat jedno nebo druhé, a to mi přijde skvělý. 

Úterý
Úterý pro mě bylo nejzajímavější a program jsem si užila asi ze všech dní nejvíce.
Dopoledne jsme absolvovaly krátkou, ale moc zajímavou přednášku na téma Možnosti a úskalí využití jedlého HMYZU ve výživě, kterou vedli paní Lenka Kouřimská a nikdo jiný než Martin Kulma. Ten nám dokonce ukázal pár svých kousků, třeba šváby madagaskarský nebo smrtihlavy. Radost pohledět vám řeknu…

Téma konzumace hmyzu je poslední dobou dost aktuální. Je to hlavně proto, že populace stále narůstá a je potřeba hledat alternativy ve výživě. A tu právě hmyz představuje.
Jde hlavně o to, že pěstování soji, která se používá na většinu výrobků jako náhražek masa, je dost problematický a způsobuje gigantický odlesňování půdy. Dalším problémem je obrovské množství vody, které se spotřebuje při chovu skotu a dalších zvířat. Takovej cvrček vám tolik vody nevypije a místa taky nezabere moc, navíc jeho nutriční hodnoty nejsou vůbec špatný.
Jen aby bylo jasno, nechci vypadat, že kážu vodu a piju víno, já sama vegan ani vegetarián nejsem, ale uvědomuju si všechny problémy, které s konzumací živočišných výrobků souvisí, a proto se je snažím alespoň omezovat. Hodně mě překvapilo, jak se u jednotlivých druhů může lišit množství kalorií a makroživin. Např. mravenec krejčík má 1272kcal/100g, zatímco kobylka jen 89kcal/100g.
Taky mě zaujal fakt, že samice obsahují více tuku, zato méně bílkovin a chitinu.
V rámci hmyzího dopoledne jsme ještě vyráběly raw cukroví (that’s ma kind of activity), do kterého jsme přidali právě cvrččí mouku. Tohle mě vážně bavilo! Zároveň jsme soutěžily a pomocí senzorického testování vyhodnocovaly, komu se povedly nejvíc. A i když šlo fakt o prd, nebudu lhát, že jsem neměla radost, že to naše kuličky vyhrály! A nutno taky ocenit ten nejkreativnější diplom, kterej jsem kdy dostala. Takže díky, Martine!
Během našeho (ne)popečeníčka s náma Martin natáčel minirozhovory…well, asi ho radši nechci vidět, protože to bude podle mě hroznej trapas a tyhle věci mi fakt nejdou, takže zlatý psaní, fakt. 😀
—
Odpoledne jsme se vrhly na ODHALENÍ PANČOVÁNÍ MLÉKA a to znamenalo jediný. Práci v laborce! Ne že bych v tom vynikala, ale když vím co a jak, tak mě to i baví.
Cílem bylo zjistit podle hustoty a titrační kyselosti, které mléko je naředěné, nastavené a které klasické.

I když se Lucka Rysová, která celou tuhle aktivitu vedla, fakt snažila, všechno jsme úspěšně odhalily, a pak jsme si z toho nepančovaného mléka vyrobily vlastní jogurty s marmeládou.
A byly moc dobrý! Za nevrácený skleničky se moc omlouvám 😀
I v průběhu této přednášky jsme měly možnost se na cokoliv zeptat. K tématu mléka mě zajímalo, jak se to má s antibiotiky, jelikož se o tom na internetu můžete dočíst dost zajímavých věcí. Bylo mi řečeno, že většina z toho jsou hoaxy a mléko vážně není nadupaný antibiotiky. Proč? Protože kdyby prý farmář dodal mléko byť jen se stopovým množstvím antibiotik, v mlékárnách by to poznaly a celou doručenou cisternu by nemohly použít. Navíc farmář by musel zaplatit celý ušlý zisk a jako bonus by si pošpinil jméno. A to asi nechce.

Středa
Ta byla za mě naopak bohužel nejslabší. Středa obecně bývá krizová, ale zkrátka tohle téma mě vyloženě nenadchlo a většina z nás si pod KOLOBĚHEM VODY představovala něco trochu jiného. Řeč byla zejména o zemědělství a využití různých přístrojů. Ani o jednom jsem do té doby neslyšela, takže to byla zajímavá novinka, nicméně většině grafů v prezentaci jsme moc nerozuměly… Možná kdyby tam byl nějaký kluk, tak by ho to určitě zaujalo více.
Bylo mi pana Zábranského trochu líto, protože se opravdu snažil a bylo na něm vidět, že ho práce v tomhle oboru vážně baví a měl dost velký přehled. Ale přeci jen jsem si z toho pár důležitých informací odnesla, a o ty se s vámi chci podělit.

Určitě mnoho z vás ví, že zemědělství se u nás poslední roky řeší víc a víc a to zejména kvůli extrémnímu suchu. 1/3 území ČR je ve vláhovém deficitu, což znamená, že se víc vody odpaří než-li se vsákne. Dalším problémem je i pěstování jedné jediné plodiny na obrovské ploše, třeba takové řepky olejky.
No a mimo jiné se řeší i technika, která po poli jezdí. Je sice fajn, že se stroje zvětšily a tím se ušetří spousta času třeba při sklizni, ale má to samozřejmě i velké nevýhody. Páč když vám tu půdu přejíždí 40ti tunový kombajn, rozhodně ji to ničí víc než když po ní dřív jezdily malý traktůrky…
Je tu prý ale naděje, že by se mohlo začít přecházet zpátky k větší diverzitě plodin na jednom poli a používání lehčích strojů, které by půdu tolik nezatěžovaly. Tak doufejme, že to tak opravdu bude.
 —

 Odpoledne už bylo o něco lepší, i když ne všichni sdílely stejný názor. Tématem byly ODPADNÍ VODY, o kterých nám povídal Pavel Švehla. Součástí byly dvě minipřednášky, jedna tuším o chromatografii a druhá o spektrometrii nebo tak nějak. S holkama jsme se shodly, že to na nás bylo až moc odborný a rozuměly jsme tak každýmu pátýmu slovu, ups…Zajímavější byla praktická část, kde jsme si vyzkoušely měření koncentrace kyslíku a množství dusitanů. Pro představu, čím tmavší, tím více dusitanů voda obsahovala.

Čtvrtek

Ve čtvrtek už to bylo pro mě zase trochu přínosnější. Téma BIOODPADU mě už nějakou dobu zajímá, doma sami kompostujeme a poslední dobou pokoukávám po vermikompostérech, které lze mít doma i jako bytový doplněk.

A co to ten vermikompostér vlastně je? Pro ty, co o tom nikdy neslyšeli – jedná se o většinou vícepatrový kompostér, ve kterém mají hlavní úlohu žížaly kalifornské. Ty spolu s mikroorganismy zpracovávají to, co jim do kompostu hodíte (např. různé zbytky ovoce, zeleniny, čajové sáčky…) a vytváří substrát, který dále využijete. Zároveň se vespod vermikompostéru tvoří tzv. žížalí čaj, který lze také využít jako velmi kvalitní hnojivo.
S Alešem Hančem jsme se bavili obecně o zpracování bioodpadu, jak to vlastně uvnitř kompostu probíhá, jaká jsou kritéria jeho hodnocení nebo o důležitosti správného poměru dusíku a uhlíku. 
Jako praktická ukázka posloužil vermikompost, kam přichází některé zbytky z menzy.

 Taky jsme si vyzkoušely nejprve odhadnout, a poté změřit pH v různých materiálech, např. v koňském hnoji, kávové sedlině nebo mesovině. 
 
A jelikož mě to chytlo, rozhodla jsem se využít nabídky a trochu žížal si odvezla domů a zkusili jsme si vyrobit vlastní vermikompostér. 
Teď už ho máme na chodbě a žížalky vypadají spokojeně, tak jsem zvědavá, jestli bude fungovat jak má. 🙂—
Odpoledne bylo zejména o práci v laboratoři a tématem byla KVALITA ŽIVOČIŠNÝCH PRODUKTŮ. Tímto tématem nás provedli Radim Codl a Jana Fořtová. Ti nám nejprve ukázali nějaká videa a popovídali třeba o tom, jak se hodnotí kvalita masa, na čem závisí jeho barva nebo o tom, proč se do uzenin přidávají, často negativně skloňované, dusitany. My se vždycky snažíme kupovat uzeniny s co nejvyšším podílem masa, ale i přesto v něm ty dusitany jsou. A jak jsem se dozvěděla, je to proto, aby se zabránilo oxidaci a šunka měla stále pěknou barvu, ale hlavně pro zničení botulotoxinů, které jsou velmi nebezpečné.Poté jsme se rozdělily do tří skupinek  a postupně si všichni vyzkoušely určit kvalitu vajec, podívat se pod mikroskop na býčí spermie nebo na řez svalovinou masa. 

býčí spermie pod mikroskopem

Pátek
Poslední den nás čekalo menší povídání od Jiřího Velechovského a jeho kolegyně na téma LÉČEBNÉ KONOPÍ.

Konopí obsahuje kanabinoidy, mezi které patří THC a CBD. Asi ho všichni známe pro jeho psychoaktivní účinky, které má na svědomí právě látka THC. Donedávna o něco méně známější a mnohem zajímavější je CBD, tzv. kanabidiol, který ale není psychoaktivní, naopak funguje jako inhibitor některých účinků THC. Ten taky stojí za léčebnými účinky konopí a dle různých zdrojů je legální.
A jako bonus jsme si právě z léčebného konopí zkusily vyrobit vlastní krém. Nebylo to zas tak složitý, ale po deseti minutách neustálýho míchání, aby krém ztuhl, mi málem odpadla ruka.

A tím náš kurz pomalu končil.
Pak už jen následovalo ukončení a vyhlášení “vítězů”, který proběhlo na střeše jedné z budov. Výhled na Prahu byl odtamtud vážně neskutečnej!
Vyplnily jsme ještě dotazník, dostaly hezké diplomy a taky balíček s tričkem.

Závěrečné shrnutí
Rozhodně nelituju, že jsem jela. Bylo to hodně obohacujících pět dní, kdy jsem měla možnost vyzkoušet si nové věci a spoustu se toho dozvědět. Každý den byl jiný, něco mě bavilo víc, něco míň, jak už to tak většinou bývá.

Co bych možná příště vynechala bylo psaní malých testíků, ze kterých jsme mohly získat body a vyhrát pár hezkých cen. Nápad to není špatný, ale přece jenom máme prázdniny a jsme rádi, že od veškerých testů máme pokoj. Kdyby se to udělalo formou nějakého kvízu nebo hry jako Riskuj, kterou občas hrajeme u nás ve škole, bylo by to mnohem zábavnější. To jen takový můj malý tip 🙂
Abych byla úplně upřímná, minulý rok jsem si to užila a trochu více. Z mýho pohledu to bylo daný jednak tím, že jsme letos nevytvořili partu jako loni, a druhak že jsme nechodili do terénu. Neříkám, že bych někam chtěla chodit každý den, ale přece jenom tyhle venkovní aktivity dost stmelují a bylo to možná o něčem jiném.
Každopádně těch 5 dní jako celek bych hodnotila pozitivně a jsem jenom ráda, že jsem se znovu zúčastnila a navíc mám další triko do sbírky, haha!
 
Pokud přemýšlíte, že byste se příští rok zúčastnili, jděte rozhodně do toho!
Chápu, že můžete mít strach, pokud jedete sami, ale věřte mi, že si určitě najdete někoho, s kým si budete rozumět. Nezapomínejte, že tam jedou lidi z podobnýho důvodu jako vy.
Ještě bych na závěr vypíchla pár benefitů, které celkově na této akci vidím a mohly by pomoci těm, kteří stále váhají, zda do toho jít za rok taky:
  • Poznáte nový lidi.
  • Získáte skvělý kontakty.
  • Můžete se v průběhu zeptat na cokoliv, co vás zajímá.
  • Odnesete si spoustu zajímavých informací a vyzkoušíte si práci v laborce.
  • Budete moci pracovat se stroji, které jen tak někde nepotkáte.
  • Poznáte krásný areál univerzity zblízka a vyzkoušíte si, zda by vás tu lákalo studovat.
  • Poznáte, že to není vůbec zaostalá škola nebo pouze hnojárna, naopak je to moderně vybavená škola.
  • Věřím, že díky tomu změníte váš názor na ČZU k lepšímu.
Chtěla bych taky poděkovat všem organizátorům a profesorům, kteří se na tomto kurzu podíleli, a taky samotné univerzitě, že nám něco takového umožnila.
A úplně úplně poslední myšlenka na závěr, kterou se podepisuju a ráda bych, abyste si ji z dnešního článku odnesli.
NIKDY SI NEPŘESTÁVEJTE ROZŠIŘOVAT OBZORY A NEPŘESTÁVEJTE SE (SEBE)VZDĚLÁVAT. 
 
Čapněte každou příležitost k osobnímu růstu za pačesy a i když máte strach, běžte do toho.
Největší růst přichází ve chvíli, když vykročíte ze svojí komfortní zóny.
A nezáleží na tom, kolik vám je, nikdy není pozdě nebo brzo s tím začít!
 
Doufám, že se vám článek líbil a něco málo vám předal. Budu ráda za sdílení a když mi dáte vědět do komentářů, zda jste něco podobného absolvovali nebo byste to rádi vyzkoušeli.
Mějte se krásně a u dalšího článku ahoj! 🙂
Maky <3