25. a 26. dubna jsme vyrazily na výlet (říkejme tomu spíše školní exkurze) do Německa. 
Na obou místech jsem byla před čtyřmi lety, ještě když jsem byla na základní škole. Tehdy to bylo na podzim a počasí bylo příšerný, čtyři z pěti dnů nám pršelo.
Tentokrát nám počasí vyšlo nádherně, sluníčko pálilo, teplota kolem 25 stupňů… Nakonec jsem vůbec nelitovala, že jsem si ty kraťasy brala. (já, věčně zmrzlá a nabalená ve třech vrstvách)
V dnešním článku bych vám ráda ukázala první část toho, co jsme za ty dva dny stihli vidět. 🙂
—————————
První den nás čekala prohlídka Postupimi a večer příjezd do hostelu v Berlíně.
Postupim se nachází pár kilometrů jihozápadně od Berlína a rozhodně stojí za návštěvu. Za zmínku stojí zámek Cecilienhof, který je známý díky postupimské konferenci za 2. světové války. Ten jsem měla možnost navštívit právě před čtyřmi lety.
Letos byl naší první zastávkou zámek Sanssouci. Je to opravdu nádherná rokoková stavba, kterou nechal vybudovat pruský král Fridrich II. Veliký.
Jeho součástí je i nádherný park ve francouzském stylu a květinová zahrada s fontánou.  

 

 

 

Pokud návštěvu zámku zvažujete, doporučila bych vám udělat tak někdy v období jaro/léto, kdy je zahrada rozkvetlá a dodá to vašemu zážitku úplně nový rozměr :).

 

Už cestou k Sanssouci jsem z autobusu viděli spoustu cihlových domečků, ke kterým jsme se následně vrátili.
Jedná se o čtvrť, kde je největší počet holandských domků v Evropě, hned po Nizozemí, samozřejmě. Když čtvrtí procházíte, je to jako byste se ocitli v úplně jiném světě.  Narazíte na spoustu malých obchůdků, kaváren a celkově se tam žije vlastním životem.

Na skok jsme se zašli podívat do Alexandrowky, což je ruská vesnička z roku 1826, s typickými dřevěnými domky, mezi kterými se nachází i muzeum.

Na obrázku níže je tzv. malá Braniborská brána. 
 
Z holandské čtvrti jsme se dále přesunuli do samotného srdce Postupimi. 
Ať už půjdete kudykoliv, rozhodně nepřehlédnete dominantu města, jakou je kostel sv. Mikuláše.  Byl postaven v klasicistním stylu a je opravdu velkolepý, teda aspoň co se týče zevnějšku. 
Před kostelem jsme dostali zasloužený hodinový rozchod a já měla jasno  – směr zmrzlina! Celou dobu jsme chodili kolem různých kaváren a cukráren, že se mi sbíhali sliny, ale prostě jsme neměli čas zastavovat.
Jen pro info, cena kopečku se pohybovala kolem 1,50 eur a výběr měli opravdu velký, že jsem nevěděla, kterou bych si dala dřív. Nakonec zvítězila kávová a byla fakt skvělá, jedna z nejlepších, které jsem kdy měla!
Hned vedle kostela sv. Mikuláše stojí Old Town Hall, na jejímž vrcholu je pozlacená socha Atlase. Koule, kterou nese na svých ramenou, má prý vyobrazovat veškerou tíhu světa.  
 

 

 

A to byla naše poslední zastávka, po které následoval přejezd do hostelu.
A jaký byl hostel? Takový klasický, s kovovými palandami, mini koupelnou a díky našemu poslednímu patru i šíleným vedrem. Ale nebylo to tak strašný. Navíc, na jednu noc se dá přežít ledacos a oproti tomu, co jsem už zažila, byl tohle luxus.

 

Večer jsme si akorát zašli na jídlo – já si v Penny (trochu jiný Penny než známe od nás :D) namíchala vlastní krabičku v takovém “salátovém” baru, kde byly i těstoviny, mozzarela, tofu – bylo to vážně super, škoda že něco takového není u nás.
Na hostelu jsme si dokonce zazpívali karaoke, i když u mě se tomu nedá říkat zpěv, a pak si povídali a povídali…až najednou bylo půl jedný ráno.

 

Děkuju za přečtení a pokračování brzo v dalším článku 🙂
Co vy, byl už někdo v Postupimi / Berlíně, nebo se na to chystá? 🙂
Maky <3