Vzdělávání. Pouhá povinnost nebo něco, co nás může bavit?

Nápad na tento článek se utvářel v mojí hlavě už dlouho, nicméně impulsem byl Festival Evolution, který jsem v září navštívila. A jen mě to utvrdilo v tom, že to má smysl. Že vzdělávání (se) má smysl. Dá se probírat z mnoha pohledů a já bych vám v dnešním článku ráda trochu přiblížila ten  můj.

Pro mě slovo vzdělávání znamená získávání nových informací, učení se nových věcí, rozšiřování obzorů a rozvíjení sebe sama. Vzdělávání a seberozvoj jdou totiž ruku v ruce. A tím, že se učíme nebo zkoušíme něco nového, trénujeme náš mozek, rozvíjíme myšlení i osobnost a zároveň sbíráme zkušenosti, které jsou nedocenitelné. 

Učíme se už od malička a je to pro nás naprosto přirozený a důležitý proces. I proto bychom v něm měli pokračovat po celý život a ne skončit, jen co se za námi zaklapnou dveře našeho dlouholetého studia.

“Existuje lék proti stárnutí,o němž nikdo nemluví. Mám na mysli celoživotní vzdělávání. Jsem přesvědčen, že pokud se každý den naučíte něco nového, rozšiřujete hranice své osobnosti a tříbíte své myšlení, nemůžete zestárnout.”
Robin S. Sharma

Proč tedy vzdělávání není jen o škole?

Když se řekne vzdělávání, každý si nejspíš jako první vybaví školu. A je to naprosto logický. Škola nám, studentům, zabírá většinu našeho času, který bychom kolikrát raději věnovali něčemu jinému, jelikož nás často nebaví. A to ať už z důvodu špatného výběru zaměření, vyučujícího nebo třeba kolektivu.

Já se na gymnáziu učím hodně věcí dopodrobna, přičemž stejně vím, že velkou část potřebovat nebudu. Ale nikdy neříkej nikdy, víš jak. A navíc, o tom gympl je. Všechno a dopodrobna.
Každopádně jsem nakonec ráda, že na jsem tam, kde jsem a asi bych neměnila. Našla jsem si předměty, které mě baví, zajímají, budu je potřebovat do budoucna, a na ty se snažím soustředit. A osobně si myslím, že i většina učitelů je u nás v pohodě. Akorát co se týče toho učení, už od základky na sebe kladu vysoký nároky, a to ve všech předmětech, takže jsem pak akorát věčně ve stresu a mám pocit, že nic nezvládám. často zbytečně

Dřív pro mě pojem vzdělávání znamenal jednu velkou povinnost, ze které vyvlíknu až dokončím vysokou. Platí to částečně do teď, ale zároveň se to snažím vidět i z jiného pohledu a čím jsem starší, dochází mi jedna věc.
Vzdělávání přece není jen o tom sedět x hodin v lavicích, nadrtit se to nazpaměť, napsat test, dostat za něj známku a většinu informací zapomenout. 
 
Je sice pravda, že takhle náš školní systém (bohužel) většinou funguje, ale momentálně slovo vzdělávání nechci vztahovat pouze na školu. 

Může to být i něco, co vás bude bavit. Stačí jen hledat. Navíc vzdělávat se můžete v každém věku. Časem si určitě najdete to, co vás baví nejvíc a tomu můžete věnovat svůj čas. Můžou to být přednášky a setkání, čtení knih, koukání na dokumenty, chození na lekce tancování, učení se dalšího jazyka… Je to jen na vás a právě to mi přijde skvělý.

Investujte svůj čas správně

Také je důležité si uvědomit, jak nakládáte s vaším časem. Dříve jsem napsala jeden podobný článek, který se právě týká využívání našeho času.

Teď si zkuste uvědomit, že z velké části máte možnost volby, jak naložíte se svým časem.  Já si třeba místo televizních novin plných pesimismu raději pustím National Geographic a před spaním se snažím přečíst pár stránek, protože se mi usíná o dost lépe. Místo víkendu stráveného doma na zadku jedu do Prahy na seminář či přednášku a druhý den jdu na brigádu, abych si mohla vydělat na další.

Vše je o prioritách.

Udělejte si taky někdy čas a vyrazte na nějakou přednášku, konferenci nebo jakoukoliv akci. Tohle je něco, v čem jsem se já osobně našla a do čeho se rozhodně vyplatí investovat. Z trička budete mít radost možná týden, a pak na něj zapomenete. Ale ze zážitků a z nových informací, které vám třeba dodají odvahu a nakopnou vás, budete žít o mnoho déle. 

A že nemáte ve svém okolí nikoho, kdo by jel s vámi? Tak jeďte sami! Jak myslíte, že to dělám já? Přece si nenecháte utéct skvělé příležitosti a akce jen kvůli tomu! Mně to ze začátku přišlo zvláštní, ale časem jsem si zvykla. A baví mě pozorovat, jak se musím vypořádávat sama se sebou, spoléhat se sama na sebe… Neříkám, že nemám občas strach. Ale kdybych se nechala ovládat svým strachem a seděla doma na zadku, tak bych se nikdy nikam nepodívala. 

Prostě je to z mého pohledu o tom, do čeho se rozhodnete svůj čas, popřípadě peníze, investovat a jak si ten čas zorganizujete. 

Ale nesmíme zapomínat ani na to, že mozek, stejně jako tělo, taky potřebuje odpočívat. Občas každý potřebuje vypnout, odstřihnout příval nových informací a jen tak být. Pustit si film, hudbu, jít se ven projít, zacvičit si jógu, být s přáteli…

–
A jaký je závěr? 
I když vás škola moc nebaví, rozhodně na (sebe)vzdělávání nezanevřete,  najděte si něco, co vás bude bavit a obohacovat, a tomu se věnujte. Čas od času si udělejte výlet na přednášku či setkání, místo televizních novin se jděte radši projít a v neposlední řadě nezapomínejte na knihy. 🙂

Budu ráda, když mi v komentářích zanecháte váš názor, ať už je jakýkoliv. 🙂

Maky <3