Přijde mi, že hodně lidí si myslí, že má na všechno dost času. A většina z nás taky žije, jako bychom měli času nekonečné zásoby. Jenže já si to právě nemyslím. Děsí mě, když vidím, jak rychle ten čas letí a je to snad čím dál horší. Vždyť jsem se ani nestihla rozkoukat a už zase sháním vánoční dárky a budu slavit Silvestr! A jeden z mých největších strachů právě je, že v životě nestihnu všechno, co bych si stihnout přála. Je takových míst, které chci navštívit, tolik jídel, která chci ochutnat, tolik koncertů, které chci navštívit, tolik lidí, které chci potkat… 
Je jasný, že to asi všechno nestihnu, ale proč se nepokusit stihnout toho co nejvíc?

S časem taky souvisí můj častý boj s prokrastinací, protože se mi do učení (věřte tomu nebo ne) věčně nechce, a tak to odkládám tak dlouho, dokud se sama na sebe nenaštvu a začnu něco dělat. Tím děláním naprosto zbytečných věcí, jako neustálé projíždění sociálních sítí (přičemž se divím, proč nikdo nic nepřidává každých 20s), koukání na televizi…ztratím celkem dost času, který bych mohla investovat do mnohem užitečnějších věcí. A myslím, že vy taky.

Menší příklad. Děláním úplně zbytečných věcí, strávíte každý den třeba hodinu. A teď si vezměte, že by to takhle bylo 5 dní v týdnu. To máte 5 hodin za týden. A když to budeme počítat jako střední, je to 840 hodin, což je měsíc, za 4 roky. Možná se vám to nezdá tak hrozný, ale počítám jenom s hodinou. Teď si představte všechny ty přestávky, jízdy autobusem a čekačky ve frontě, kdy vlastně nic neděláte. Nic užitečného sami pro sebe. Podle jedné studie dokonce strávíme 5 let života čekáním ve frontách. Není to šílený? 

 

Zkuste taky začít trávit co nejvíce času s lidmi, které máte rádi, cítíte se v jejich přítomnosti dobře a svoji, a taky s lidmi, kteří svojí práci dělají s láskou a zápalem. Nebo navštivte přednášku od člověka, který vás inspiruje. Od takových lidí se můžete hodně naučit a uvědomit si, že do činností, které děláte, byste měli vložit kus sami sebe a co největší úsilí.
Samozřejmě, když někdo nesnáší chodit do školy, kde trávíme většinu dne, tak je to o něco horší, ale i tak se dají najít věci, které můžete dělat po škole nebo i o přestávkách!

Je to vše o určení priorit. 

Pro mě je třeba škola jednou z těch větších priorit, a přesto si najdu čas na věci, které mě baví a vidím v nich smysl. Svůj čas se snažím využít co nejvíc to jde a investovat ho do užitečných věcí, které mě posunou dál. 

Jak to tak pročítám, několikrát uvádím spojení užitečná věc. Co si pod tím představit? Pro každého je to něco jiného, může to být malování, poslech hudby…ale já osobně za užitečnou věc považuju zejména to, co mě posune dál, otevře mi oči a taky mě svým způsobem vzdělá. Vzdělávání totiž není jen o škole, je to i čtení knížek, učení se nového jazyka, poznávání sama sebe nebo třeba cestování. A i když to zní jako klišé, nikdy bychom se neměli přestat vzdělávat.
Já jsem si zamilovala inspirativní knížky, jako např. Mnich, který prodal své ferrari a další, (o jedné z nich vám určitě brzo napíšu), které mi úplně změnily pohled na svět. Takže teď, třeba o přestávkách, místo koukání do svítící obrazovky, kde vlastně není nic zajímavého, si vezmu knížku a čtu si. Nebo dělám práci, kterou bych musela stejně dělat doma po škole. Nebo po příchodu domů automaticky nezapnu televizi, ale jdu si zacvičit. Může to být pár minut, ale když se to nasčítá, může to dát klidně i hodinu a víc, tak proč ten čas nevyužít? 

 

                                                Tímhle článkem vás tak chci navést k tomu, abyste se více zamysleli nad tím, jak a do čeho investujete svůj čas a energii. 

 

Já třeba vím, že bych jednou chtěla pomáhat ostatním, dělat svět lepším místem, mít skvělou fungující rodinu, naučit se spoustu nových věcí a splnit si co nejvíc těch snů, které mám. 

 

A za těmihle sny si půjdu. Jednou se chci ohlédnout a vidět, že jsem byla nějakým způsobem prospěšná a udělala svět, byť jen o kousek, lepším místem. 

Když se bavím o dělání světa lepším místem. Chtěla bych Vám v rámci včerejšího #GivingTueasday připomenout, že jsou tu stále různé stránky či akce, kde můžete splnit  přání dětí či seniorů.

Já jsem se zapojila do “akce” – Krabice od bot aneb děti darují dětem. Můžete přispět i vy, i kdyby jen malým dárkem, určitě to obdarovanému udělá radost. Princip je jednoduchý – vezmete nové či starší hračky, oblečení, pastelky, omalovánky…prostě podobné věci v dobrém stavu, dáte je do krabice, tu zabalíte, napíšete na ni věk a pohlaví dítěte (např. jako já – holčička 3 roky) a přinesete na jedno ze sběrných míst. Akce už se koná několikátým rokem a dárky putují dětem z chudších rodin, azylových domů apod… Přijde mi skvělé udělat někomu, kdo nemá takové štěstí jako my, radost v podobě dárku k Vánocům.

PS: To, že chci využívat svůj čas maximálně neznamená, že mě neuvidíte s telefonem v ruce nebo jenom ležet v posteli a koukat na filmy. Každý z nás je taky jenom člověk, který si někdy potřebuje odpočinout a všechno je to o balancu! 🙂

Doufám, že se Vám článek líbil, určitě mi dejte vědět, budu ráda za každou odezvu 🙂
Maky <3