Už se vám určitě někdy stalo, že jste něco neudělali a pak si to vyčítali. Tak přesně v téhle fázi jsem teď já. A je mi fakt na nic, taaakže se z toho potřebuju vypsat a vybrečet. Jako vždy.
Momentálně se nesnáším a nejradši bych si nafackovala, že jsem takovou šanci propásla.
Pro vysvětlení, za co se tak nesnáším – v Praze se hrál Laver cup, což pro mě, pro člověka, co tenis miluje, byla neskutečná událost. Hvězdy z celého světa na jednom místě, skvělá atmosféra, Roger, hodina jízdy autem… Tak proč jsem tam sakra nešla?! Protože lístky stály fakt dardu a kdybych vzala ty nejlevnější, moc bych toho neviděla. Samozřejmě jsem zkoušela najít levnější, ale upřímně to byly takový podezřelý příspěvky, že jsem se toho bála. No, ale daly se najít levnější lístky na pěkný místa, ale o nich jsem bohužel nevěděla. Tohle mě bude mrzet do konce života bych řekla.
Víte jak se říká, že všechno špatný je k něčemu dobrý? Tak je to vlastně pravda. Asi jsem potřebovala od “života” takovouhle facku, abych si konečně uvědomila, že mám začít využívat co nejvíc příležitostí. Některé z nich, se totiž nemusí opakovat.
Lituju takových věcí, byť i maličkostí, jako že jsem si NEkoupila ty boty, NEzkusila to znovu, NEjela jsem na tu akci a tak dále. Myslím, že z toho je jasný, že nejvíc lituju věcí, který jsem NEudělala.
Chcete něco udělat, někam jít, ale bojíte se. Co když to nevyjde, co když to budou vyhozený prachy… Zase za vás rozhoduje váš strach. I když já nemám moc co kecat, za mě až do teď rozhodoval skoro pořád. V tomhle případě byste se měli na nějaký “co když” vykašlat. Samozřejmě nevíte, jaký to bude. Ale je jednodušší k tomu zaujmout negativní postoj a nikam nejít, než si říct: “Třeba to tam bude super, bude se mi tam líbit apod.” a zkusit to. Řeknu vám, že i když z toho kroku máte strach, většinou to není tak hrozné, a pak jste rádi že jste to udělali. A nebudete litovat, že jste to co? Neudělali.
A když nějaké té příležitosti využiju a třeba mě to zklame nebo to nevyjde podle mých představ, jsem sice zklamaná, ale není to tak hrozný pocit jako výčitky svědomí, že jsem to ani nezkusila a bezmoc vrátit to zpět. Teda alespoň u mě to tak je a od teď se tím budu řídit.
Třeba napostej příklad je můj první výběr střední školy a intr. Byla jsem z toho sice zklamaná a nebylo to absolutně tak, jak bych si to přála, ale teď si alespoň nemusím vyčítat, že jsem to ani nezkusila.
Ale na druhou stranu, nenechte se do ničeho nutit. Když vás do toho někdo bude přemlouvat a vám se prostě chtít nebude, tak se na to vykašlete. Nemá to cenu. Je to pořád jen a jen vaše volba.
Takže tímhle článkem bych vám chtěla říct, ať se snažíte využívat příležitostí, které vám život naskytne a svých rozhodnutí nelitujete. Stejně to nezměníte a udělalo to z vás člověka, jakým jste dnes. <3